Myšlenku Masarykova náměstí (do roku 1931 Husova) přinesl generální zastavovací plán architektů Oldřicha Lisky a Václava Rejchla v roce 1911. Urbanistickou úpravou náměstí pověřil starosta Ulrich Josefa Gočára, který se v roce 1922 vrátil do města, aby navrhl stavbu místní filiálky Anglobanky.
Původně začal stavět na rohovém pozemku náměstí ještě v říjnu 1922 Alois Lípa, ale pozemek i s rozestavěným čtyřpatrovým domem zakoupila v červenci 1923 Anglobanka. Plány pak přepracoval Gočár již pro pobočku této banky. Po dostavbě Anglobanky sjednotil Gočár i fasády přilehlých domů a navýšil je o jedno patro. Aby dodržel jejich výšku, vyložil nad 2. patrem robustní římsu a snížené 3.patro opticky rozdělil do menších oken (návrh 1923-1924, stavitel Fňouk) a vznikl tak oblouk fasád náměstí T. G. Masaryka tvořící kulisu hodnou pomníku 1. prezidenta. Půdní patro objektu kryje masivní atika.
Budovu Anglobanky musíme vnímat jako součást úpravy náměstí. Atmosféru a optimismus vzrůstajícího města podporovaly slavnosti a oslavy, ve kterých hrála významnou roli moderní architektura. Náměstí s pomníkem prezidenta bylo projektováno pro slavnostní účely a oslavy spojené s československou státností. O tom svědčí jak dobudování kulisy domů za pomníkem, půdorys a otevřenost náměstí, tak i forma pomníku menších rozměrů, ale monumentální vyzněním. Provedení pomníku a úprava jeho okolí spadá do roku 1926-1927.
Gočár navrhl architektonickou podobu pomníku, měl umělecký dozor na jeho výstavbu a dohlížel na průběh tvorby v dílně sochaře Otto Gutfreunda. Zakázku nejprve získali Jan Štursa s Pavlem Janákem. Štursa se však nalézal v těžké životní a tvůrčí krizi a i po obdržení vysoké zálohy zakázku odkládal. Po Štursově sebevraždě zakázku v červenci 1925 převzal Gočár. Pomník prezidenta slavnostně odhalili v den výročí vzniku republiky – 28. 10. 1926. Mezi hosty byl nejen pan prezident, ale také autoři náměstí a pomníku – sochař Gutfreund a architekt Gočár. Pan prezident před svým pomníkem prohlásil: „To je ten pomník, co jste mně postavili? Pomník za živa, to je taková divná věc. Já nevím, co to znamená: obyčejně je to až po smrti. To je vykřičník: ‚Dej pozor! Dej pozor!‘“
Původní dokumentace stavby z července 1922 pro předchozího majitele domu p. Lípu byla přepracována v březnu 1923 projektantem Gočárem. Stavební plány a realizaci provedl stavitel Josef Fňouk z Hradce Králové. Stavba byla zahájena v říjnu 1922 firmou A. Lípy a ukončena v listopadu 1923 Anglo-československou bankou, která odkoupila pozemek s rozestavěným objektem v červenci 1923. V průběhu stavby Anglobanky byl architekt v roce 1923 vyzván, aby se zúčastnil užší soutěže na Státní odbornou školu koželužskou.
Nárožní budova je dokladem českého rondokubismu v architektuře. Třípatrová budova má vysokou zvýrazněnou atiku a konkávně prohnuté nároží. Typické je poslední patro s obloučkovou atikovou římsou. Gočár ji vyprojektoval „v dobovém hávu českého obloučkového rondokubismu.“ Téměř renesanční atika představovala v tehdejší Gočárově tvorbě nový prvek. Zakončena je do symbolického písmene M a objevuje se i na třech sousedních budovách.
Vchod má obložení z leštěné švédské žuly. Průčelí do Čelakovského ulice má šest okenních os, nároží celkem dvanáct okenních os. Fasády jsou výrazně plasticky členěny. Šikmý hladký vlys nad přízemím a mohutná hlavní římsa nad 2. patrem rozdělují stavbu horizontálně na tři části. V přízemí se nacházela banka a jeden obchod, mříže oken jsou původní. V patrech nalezneme byty, v roce 1924 jich bylo v domě celkem 11. Za halou se nacházejí kanceláře. Směrem do ulice a částečně do zadního traktu dvora zasahuje prodejna (na její střeše terasa) a celý objekt podsklepen.
Gočár navrhl kompletní podobu interiérů v návrzích z roku 1922–1923 - dvoranu s dřevěným obložením stěn, bankovní přepážky, nábytek, osvětlení, kování dveří, zábradlí i mříže oken. Hala banky má původní dřevěné obložení stěn, kazetový strop a osm mosazných světel. Nezachovaly se bankovní přepážky v kombinaci dřeva s mosazí a původní nábytek, který vyrobila hradecká továrna nábytku Josef Nevyhoštěný. V zádveří se zachovalo žulové černobílé obložení stěn. Původní jsou i dřevěné hlavní dveře s nadsvětlíkem a mosazným osvětlením umístěným na fasádě.
Dynamičnosti stavby si povšiml funkcionalistický kritik Oldřich Starý a Gočárovo rondokubistické období popsal jako "plastický dekorativismus podstaty skoro barokní." Marie Benešová ve štítu Anglobanky spatřovala nový "prvek soustavy hluboce přetvořené, rytmizované jakoby nekonečné se pohybující hmoty." Absence obloučků a kruhových výseků vytváří z budovy "nevšedně poklidnou rondokubistickou stavbu."
Sídlila zde státní banka československá. V letech 1948-1949 byla v přízemí zřízena Okresní národní pojišťovna. V roce 1959 byla místo zdravotního střediska umístěna pošta. Od roku 1994 zde sídlí pobočka Komerční banky.
V roce 1934 byly u dvou oken v přízemí do ulice Čelakovského zřízeny výklady. V letech 1950, 1961 a 1965 došlo k rozdělování a přestavbě tzv. nadměrných bytů na menší.
V roce 1985 proběhla adaptace prodejny včetbě nových výloh.
ZH
Anglobanka je nemovitou kulturní památkou pod číslem v ÚSKP 13493/6-539 a je součástí plošně památkově chráněného území Městské památkové zóny Hradec Králové.
- Státní okresní archiv v Hradci Králové, fond: Václav Rejchl, neinventarizováno, blíže neurčená přednáška o stavebním vývoji Hradce Králové, 15 stran strojopisu, nestr.
-
Prezident Masaryk v Hradci Králové, Osvěta lidu 1929, XXXII, č. 40, 25. 5. 1929, s. 1
-
Jakub Potůček, Hradec Králové: Architektura a urbanismus 1895–2009, Hradec Králové 2009, s. 67
-
Daniela Karasová; Jiří Kotalík; Zdeněk Lukeš; Pavel Panoch, Josef Gočár, Praha 2010, s. 106–107; 334
-
Jindřich Bořecký; Ivan Exner; Martin Novotný; Tomáš Novotný, Josef Gočár, Otakar Novotný, Praha 2011, s. 98–99