Evžen Linhart

Evžen Linhart vystudoval architekturu na pražské české technice v letech 1918–1924 u Antonína Engela. Po absolutoriu se stal členem Svazu moderní kultury Devětsil, kde s dalšími architekty vytvořil tzv. Puristickou čtyřku (s Jaroslavem Fragnerem, Karlem Honzíkem a Vítem Obrtelem). O východiscích puristické čtyřky napsal Vít Obrtel, že chtějí naplňovat „svět letních plováren, ale i účelné průmyslové výroby, svět hlavních tříd s kavárnami a reklamami a svět nádraží a přístavů, svět nedělních posezení při grogu a gramofónu, co v zahradách šumí fontány a rozsvěcují se lampióny jeden za druhým.“ [1]

Jedním z jeho prvních realizovaných projektů byl tzv. učitelský dům v Hostivaři čp. 371 v ulici Pod Plískavou, v němž v letech 1925–1927 realizoval svou představu atriového kolektivního domu. [2] Třípatrový objekt ve svahu obsahoval ve dvou patrech malometrážní byty pro učitele s rodinami a svobodné učitelky. Vertikální komunikace byla navržena ve dvou protilehlých šachtách spojených prostorným otevřeným atriem. Poslední patro obsahovalo společné prádelny, sušárny, klubovou místnost a čtyři terasy. Toto originální řešení se stalo Linhartovým prototypem kolektivního bydlení, základní jednotkou, která si měla uchovat kolektivní komunitní ráz, ale kterou bude možné v budoucí výstavbě řadit v neomezeném počtu za sebe a vytvářet tak celé uliční bloky. Tento princip vyzkoušel v následujících letech v blokové zástavbě na Žižkově: v pětipatrovém objektu s lodžiemi a dvěma vnitřními atrii v Radhošťské ulici čp. 1623 a v menší míře v objektu v Jičínské ulici čp. 1775, který ale nemá atria, ani lodžie. Nejrozvinutější uplatnění atriového modulu plánoval navrhnout v činžovním domě v Holešovicích, kde měla být čtyři vnitřní atria s pěti schodišťovými šachtami. Tento plán se však nerealizoval. V letech 1927–1929 realizoval projekt vlastní vily na Hanspaulce v Dejvicích, která představuje variantu funkcionalistické vily, kterou tehdy jako vzorové bydlení realizoval Svaz československého díla na Babě. Tam také Linhart spolu s Antonínem Heythumem navrhl vilu ve svahu čp. 1710, která vyniká symetrickým exteriérem členěným proskleným pásem lodžií. Na přelomu let 1927–1928 se s Vítem Obrtelem zúčastnil soutěže na kostel sv. Václava ve Vršovicích, který pojali jako prosklený ovál ukotvený v čtvercovém peristylu. V soutěži zvítězil projekt Josefa Gočára, který byl v letech 1929–1930 realizován. Na začátku třicátých let realizoval Linhart několik funkcionalistických rodinných i činžovních domů. Na konci třicátých let bylo podle Linhartova projektu postaveno v Dejvicích Francouzské lyceum, které má konstrukci ze železobetonového skeletu, což umožnilo uplatnění pásových oken a dostatek přístupu světla do chodeb i učeben. V roce 1938 se s Vladimírem Františkem Hofmanem účastnil soutěže na novostavbu Spořitelny královéhradecké na Eliščině nábřeží v Hradci Králové. [3] S Hofmanem spolupracoval na několika zakázkách včetně činžovního domu lékařky Vilmy Gottwaldové-Felkelové v Hradci Králové. [4] S Václavem Hilským spolupracoval na projektu kolektivního domu v Litvínově, jehož západní část se začala realizovat ještě za Linhartova života, dokončen byl ale až v roce 1958.

LZL 

Poznámky:

[1] Vít Obrtel, Renesance [Renaissance], Tam-Tam: Hudební leták, 1926, č. 6, s.3–4.

[2] Stavba, roč. 1925–1926, s. 191  

[3] Ladislav Zikmund-Lender, „Odzvání se starým formám“: Spořitelna královéhradecká jako agent na poli meziválečné architektury v Hradci Králové, Královéhradecko, roč. 13, č. 2022, s. 163–188, cit. s. 180

[4] Ladislav Zikmund-Lender, Struktura města v zeleni: Moderní architektura v Hradci Králové, Hradec Králové 2017, s. 181