Václav Rejchl ml.

Václav Rejchl ml. se narodil v roce 1884 do rodiny vynalézavého podnikavého samouka, zedníka a později stavitele Václava Rejchla st. Po absolvování královéhradecké reálky, kde studoval s malířem Bohumilem Kubištou, pokračoval v roce 1903 studiem architektury na pražské technice. Učiteli mu zde byli Josef Schulz, kterého měl Rejchl dle svých pozdějších vzpomínek v oblibě, protože sdíleli nadšení pro historickou architekturu, dále Rudolf Kříženecký, Jan Koula a malíř Adolf Liebscher. Rejchlovo studium trvalo nebývale dlouho: dokončil jej až v roce 1916 státní zkouškou. Studium mu přerušila nejprve v roce 1908 vojna, potom několik stavitelských praxí, z nichž jednu v letech 1910–1911 absolvoval u svého otce, poté byl v roce 1911 zaměstnán v královéhradecké technické kanceláři, aby zrealizoval s Oldřichem Liskou finální regulační plán, následovaly další praxe u německého architekta Rudolfa Bitzana či hradeckého stavitele Františka Jiráska a v letech 1914–1916 narukoval nejprve k josefovskému vojenskému oddílu a dále pak do konce války vedl jednotku, zajišťující zásobování stavebním materiálem pro vojenské účely ve východních Čechách [1]. Už při své praxi v otcově ateliéru se podílel na navrhování řady staveb, z nichž nejvýznamnější je několik vil z doby kolem roku 1910 (vila Jana Sixty či Karla Jandy) a v letech 1913–1915 se podílel na projektu Husova domu. Václav Rejchl ml. se v době před první světovou válkou jako architekt uplatnil i v nedalekých Třebechovicích pod Orebem. V letech 1912–1913 navrhoval dostavbu objektu čp. 28 a nástavbu mlýna čp. 46, po válce zde v letech 1923–1925 navrhl a postavil menší rodinné domky v ulicích Na Stavě čp. 545–550, Jiráskova čp. 551–556 a v ulici Hradecká čp. 557–566. Před válkou realizoval ještě dvoutraktovou budovu školy v rodných Libranticích ve stylu moderního klasicismu.

Po první světové válce Václav Rejchl ml. spolu se svým otcem vstoupili do Stavební společnosti, která sdružovala sedm stavitelských firem činných v Hradci: Josefa Jihlavce, Josefa Novotného, Josefa Fňouka, Roberta Schmiedta, Františka M. Černého, Jana Krause a kanceláře Rejchlových. Společnost si měla v poválečném krizi rovnoměrně dělit zakázky. Ta se však záhy rozpadla. Václav Rejchl st. odešel v roce 1920 do penze, tudíž, již opět samostatnou, rodinnou kancelář Rejchlových převzal Václav ml.  Václav ml. v první polovině 20. let realizoval řadu projektů veřejných staveb: Studentský domov, budovu YMCA (zde spolupracoval ještě jako student architektury jeho mladší bratr Jan) a objekt Okresní péče o mládež (poslední dva pro bono). V duchu bohatě zdobené a členěné architektury art-deca se nesou i soukromé objekty z této doby: rodinný dům na Orlickém nábřeží čp. 645 a dvojdům v Balbínově ulici čp. 655 a 656. Mezi lety 1925–1927 realizoval Rejchl dva činžovní domy, jeden v Kotěrově ulici čp. 720 a jeden v Divišově ulici čp. 775. V druhé polovině 20. let, kdy se po studiích na pražské technice a ve speciálce Josefa Gočára do Hradce vrátil Jan Rejchl, svou vlastní architektonickou tvorbu Václav Rejchl ml. upozadil a stal se spíše stavitelem bratrových projektů. To je případ monumentální budovy nádraží z let 1927–1935, která bratry zaměstnávala sedm let, budovy Národní banky československé a Okresní hospodářské záložny. Významným samostatným projektem Václava Rejchla ml. byla budova Krajského soudu, která nezapře snahu o moderní pojetí monumentální architektury. Na konci třicátých let realizoval Václav Rejchl ml. i několik staveb mimo Hradec Králové, především budovy Okresního úřadu v Novém Městě nad Metují. Těžiště jeho práce ale stále zůstávalo v Hradci. V roce 1936 realizoval několik činžovních domů v bloku při ulicích bratří Čapků a Okružní, v roce 1938 postavil dva vlastní činžovní domy v ulici S. K. Neumanna v sousedství družstevní mlékárny, jejíž výrobní i administrativní část navrhl a postavil v letech 1925–1926. V letech 1938–1939 ještě pracoval na objektech a úpravě přistávací dráhy v areálu letiště ve Věkoších. Svou stavitelskou činnost obnovil v letech 1945–1948, v roce 1948 odmítl dobrovolně odevzdat svou kancelář nově se formujícímu znárodněnému stavitelství, za což byl v letech 1952–1953 vězněn ve vazební věznici při Krajském soudu, kterou v letech 1931–1934 navrhl a postavil. 

V průběhu 50. let se věnoval památkářské činnosti. Václav Rejchl ml. byl od roku 1919 členem památkového úřadu, vykonával funkci konzervátora památek pro Rychnovský kraj. V této funkci se věnoval např. záchraně maskaronů na budově Hotelu Grand, které podle předloh na vedlejší Palmové zahradě od Jana Štursy zhotovil kameník Václav Škoda, dále se začátkem 60. let vymezil proti nešetrné rekonstrukci zámku v Rychnově nad Kněžnou a mezi lety 1960–1961 se se Zdeňkem Wirthem a pak ještě v následujícím roce sám snažil o osazení sochy Jan Žižky na Velké náměstí. V 50. letech se pro Městský národní výbor vyjadřoval k tématům urbanismu Hradce coby autor regulačního plánu: kriticky hodnotil řádkovou zástavbu dvouletkového sídliště Labská kotlina I., přirozenější mu připadala zástavba v polootevřených blocích reprezentovaná sídlištěm Orlická kotlina, a bojoval za zachovávání dostatku městské zeleně (především chtěl, aby nově budované úseky druhého městského okruhu obsahovaly uprostřed pruh osázený stromy a keři) [2]. Václav Rejchl ml. se rovněž zabýval popularizační činností. Dochovala se jeho přednáška na téma stavebního vývoje Hradce Králové a scénář výstavy, realizované pro hradecký MěNV „Významná místa moderního města Hradce Králové”, která obsahovala historické fotografie s Rejchlovými komentáři [3]. Václav Rejchl ml. se v 50. a 60. letech věnoval především rodině a pomologii. Zemřel v nedožitých osmdesáti letech v Hradci Králové.

LZL

Poznámky
[1] Vzpomínky V. Rejchla, rodinný archiv MUDr. Heleny Judlové, nestránkováno.
[2] Státní okresní archiv v Hradci Králové, fond Václav Rejchl, nezpracovaný, neinv.
[3] Tamtéž.