František Sander

Studoval pozemní stavitelství na české technice v Praze a následně působil jako asistent na katedře u profesora Jiřího Pacolda. Od roku 1907 byl profesorem na státní průmyslové škole na Smíchově, kde se v roce 1919 stal přednostou odboru. Vynikal jako skvělý kreslíř a konstruktér, oblibu si získal i jako pedagog. Jeho raný tvůrčí projev se opíral o důkladnou znalost tvarosloví historických stylů, které eklekticky interpretoval a svým stavbám vdechoval romantickou podobu. V tomto duchu se nesly například úpravy středověkého pivovaru U Fleků, kde vytvořil malebné dřevěné můstky, pavlače a přístavby ve dvorech. Jako odborník na truhlářské konstrukce navrhl také interiéry, které nástěnnými malbami vyzdobil malíř Láďa Novák. Jejich spolupráce v historizujícím stylu pokračovala v téže době v malostranské restauraci U Glaubiců. V roce 1906 postavil v Luhačovicích vilu pro stavebního radu Aloise Samohrda. Dům s mnoha novogotickými prvky včetně věžovitého zakončení ozdobila Novákova sgrafita podle maleb Mikoláše Alše.  

 

Záhy se nechal ovlivnit secesní zdobností a postupně se propracoval až k umírněné moderně. Jeho architektonická činnost se odvíjela především od jeho členství v Komisi pro kanalizaci Labe a Vltavy. Byl autorem nejrůznějších stavebních projektů, které se na těchto tocích realizovaly před první světovou válku a v meziválečném období. Navrhoval hydroelektrárny, plavební komory, jezy, zdymadla, navigace, říční lávky a další vodní díla. Jeho stavby i nerealizované návrhy se vyznačovaly netradičním pojetím odkazujícím k nautické symbolice – svými tvary téměř vždy připomínaly různé lodě, majáky nebo přístavy. Specifické vyznění jim dodávala také dekorativní složka, která spočívala v používání kamenných, železných a betonových konstrukcí, různorodých povrchových materiálů, pestrých ornamentálních prvků a barevnosti. Svým přístupem postupně zformoval originální styl uplatňující umělecké ztvárnění vodohospodářských staveb, u nichž se moderní provozní funkce snoubila s nostalgickým vzezřením. V Hradci Králové stál v letech 1909–1912 autorsky za realizací nového jezu s elektrárnou na Labi, v jehož výrazu dosáhla secesně-technická estetika jednoho z vrcholů na našem území. Typově na tuto stavbu navázal v letech 1913–1915, kdy projektoval elektrárnu tentokrát na Orlici, nyní již tvarově sevřenější a dekorativně mnohem úspornější. Za samotným okrajem tehdejšího města vznikl v letech 1911–1912 podle jeho návrhu dynamicky utvářený a secesně zdobený most přes Labe mezi osadou Plácky a Věkošemi. Osobitost Sanderových prací můžeme ocenit ještě poblíž plaveckého bazénu, kde se přes někdejší koryto Piletického potoka klene drobný mostek z roku 1914. Ve dvacátých letech se Sander dlouhodobě věnoval úpravám Židovského ostrova u Smíchovského nábřeží. V průběhu celého života velice rád cestoval, navštívil řadu zemí v Evropě, Americe a Asii. Ze Spojených států si zřejmě přivezl inspiraci pro moderní řešení technických součástí svých staveb. Zemřel na mrtvici, která ho postihla, když dohlížel na výstavbu svého vlastního domu. Vzpomínalo se na něj jako na „svérázného, přímého člověka, architekta z generace poctivých pracovníků-techniků“. [1]

 

MP