Otakar Novotný

Všestranný a organizačně schopný architekt Otakar Novotný vystudoval vyšší stavební školu a praktikoval u Josefa Schulze. V letech 1900–1903 studoval architekturu na uměleckoprůmyslové škole u Jana Kotěry. Kotěrovské pojetí moderní architektury bylo pro Novotného určující, takže po absolutoriu k němu do atelieru nastoupil jako zaměstnanec. Působil tam od června 1903 do července 1904. Dle svých vzpomínek převzal u Kotěry v letech 1903–1904 realizaci Okresního domu v Hradci Králové, protože Kotěra se tou dobou zabýval státní zakázkou na pavilon na světové výstavě v St. Louis ve Spojených státech. Následně ale z Kotěrova atelieru odešel a projektoval samostatně. Otakar Novotný téměř nepřetržitě pedagogicky působil, v letech 1906–1909 učil kresbu na večerních kurzech Uměleckoprůmyslového musea, v letech 1912–1914 na Vyšší dívčí škole. Po Kotěrově smrti v roce 1923 krátce převzal jeho speciální školu architektury na Akademii, mezi lety 1929–1941 učil na uměleckoprůmyslové škole, jejímž byl také rektorem (1935 a 1937). Kromě toho působil jako redaktor architektonické rubriky časopisu Styl, kde také hojně publikoval. Je autorem normotvorných článků, propagujících principy evropského modernismu: Charakter zahrady či Interiér, architekt a obecenstvo (1909) a Architektonický impresionismus, Tvoření formy v architektuře ad. (1912). Krátce před smrtí vydal první kritickou monografii Jana Kotěry pod titulem Jan Kotěra a jeho doba, která snoubí prvky nezaujaté interpretace Kotěrových staveb v širokém evropském kontextu s čistě osobními vzpomínkami na Kotěru a další protagonisty českého modernismu.  V roce 1959 vyšel výbor z Novotného textů O architektuře, posmrtně vydalo Uměleckoprůmyslové museum v roce 1984 další výbor z jeho textů [1].

Novotného dílo je možné charakterizovat jako osobitou syntézu nejprogresivnějších forem modernismu a tradičních a konzervativních prvků. Svědčí o tom jak budova sokolovny a domu Čeňka Zemánka v Holicích kombinující neomítané režné zdivo a ústupková ostění po vzoru Kotěry, ale také klasické oblouky, frontony či fiály známé ze starší architektury. Novotného konzervatismus se nejvíce projevil v realizacích buržoazních interiérů a vil: vila Jana Otty na Zbraslavi je osobitým příkladem moderního baroka. Po první světové válce Novotný přilnul k principům architektonického kubismu aplikovaným především na fasádě. Výsledkem byl projekt družstevních domů Domovina ve Znojmě a především učitelské domy na Starém Městě v Praze. Krátký zájem o expresionistické pojetí fasády představuje učitelský dům v Kamenické ulici v Praze. Od poloviny 20. let Novotný rozvíjel zájem o architektonickou avantgardu. Výsledkem byla nová budova Spolku výtvarných umělců Mánes z let 1927–1928. Principy progresivní avantgardy ovšem nadále dokázal propojit s konzervativními požadavky stavebníků, což dokládá vila Cyrila Bartoně z Dobenína v Náchodě či palác Rudolfa Steinského-Sehnoutky v Hradci Králové, obložené pískovcovými deskami a připomínající severoitalské palácové stavby.

LZL

Poznámky

[1] Otakar Novotný, Vybrané stati o architektuře, interiéru, užitém umění a uměleckém průmyslu z let 1909–1954, Praha 1984.