Vladimír Fultner

Hradecký rodák Vladimír Fultner přišel na svět 28. července 1887 do rodiny doktora práv, zemského advokáta Karla Fultnera (1853–1901), a jeho ženy Anny (1862–1933). Vyrůstal v Hradci Králové konce 19. století, v inspirativní atmosféře destrukce nefunkční josefínské pevnosti a netušeného rozvoje opravdové regionální metropole. Po maturitě na reálné škole odešel na podzim 1904 do Prahy studovat architekturu na české technice. Tamní výuka pod vedením profesorů Josefa Schulze a Jana Kouly však byla pokrokovými tvůrci považována za zpátečnickou. Pod vlivem agilních spolužáků (Pavel Janák, Josef Chochol, Vlastislav Hofman, Emil Králík, Vladimír Zákrejs, Oldřich Tyl, Josef Rosipal ad.) se proto Fultner zapojil do činnosti obrodného studentského Spolku posluchačů architektury (zal. 1900). Jeho členové se domáhali odstranění rozporu mezi historizujícím školním programem a stavebními výzvami soudobého života. Vzor ideálního partnerství pedagogů a žáků nalézali ve způsobu, jakým Jan Kotěra vedl speciální školu architektury na Uměleckoprůmyslové škole. Fultner však nakonec techniku opustil bez absolutoria.

V roce 1908 dostal příležitost pracovat na drobných zakázkách pro velkolepou Jubilejní výstavu Obchodní a živnostenské komory v Praze. Ve stejné době začal získávat uznání také pro své kreslířské dovednosti, když v časopise Dílo publikoval dva návrhy pian pro hradeckou firmu Petrof. Jejich výtvarné pojetí evokuje estetiku obdobných výtvorů Josepha M. Olbricha a Otto Wagnera, která zachycovala přechod od vysoce stylizované florální výzdoby k jednoduchým geometrickým obrazcům a liniím. V lednu 1909 Fultner připravil netradiční instalaci výstavy v pražském Rudolfinu, která znovu objevila malíře Josefa Navrátila.

Jeho následná architektonická tvorba se opírala o nevšední talent a vynikala uměleckou úrovní a nespornou originalitou na podkladě soudobého architektonického vývoje. Měla nemalý význam pro formování domácí modernistické tradice, přestože je soustředěna do nepatrného časového období (1908–1913) a sevřeného realizačního prostoru (Hradec Králové a Jaroměř, xxx-marginálně Praha, Kutná Hora, Brno).

Svou krátkou profesní kariéru zahájil Fultner ve věku pouhých 21 let. K prosazení mu pomohl jeho strýc, hradecký velkoobchodník s kůžemi Antonín Hanuš, který mu v roce 1909 svěřil přestavbu svých tří sousedících domů na tehdejším Svatojánském náměstí (dnes V Kopečku 169). Fultner je zvýšil o jedno patro a spojil v jeden úchvatný celek s typickými prvky moderních evropských trendů, které používal i později – celistvě členěnou hmotou a plochou, výraznou vertikální kompozicí, úsporným, ale působivým užitím pozdně secesního geometrického dekoru a zakončením elegantní wagneriánskou římsou respektující půdorys stavby. Už zde je zřejmé, že ve své práci vycházel také z tendencí Olbrichovy darmstadtské skupiny, kterou do našeho prostředí uváděl.

Fultnerův příklon ke stylu geometrické secese ztělesňuje v Hradci Králové také dvojice rodinných domů ve Střelecké ulici, ve vilové zóně budované za hrází bývalé inundační kotliny. V projektech z roku 1909 pro úředníka železniční společnosti Václava Charváta (čp. 459) a bankovního ředitele Václava Píšu (čp. 460) architekt obratně a ve stále širším spektru nuancoval Kotěrovu tvůrčí linii.

Na počátku roku 1910 Fultner navrhl pro Hradec dům pro Spolek pro zvýšení lidového blahobytu. Tzv. Živnostenský dům (čp. 472) vznikal v počátečních fázích formování Husova náměstí, dnešního Masarykova. Úpravou regulační čáry pozemku i velkorysým pojetím stavby Fultner prozíravě vystihl a do značné míry definoval budoucí uspořádání tohoto prostranství. V obdobném stylovém rozpětí se pohybuje i druhý dům Antonína Hanuše na nedaleké třídě Karla IV., jehož autorství se rovněž připisuje Fultnerovi. Realizace projektu v letech 1911–1912 již spadá přímo do období neobiedermeierové architektury, což se projevilo v dekorativní složce jinak hladké a jednoduše členěné fasády. V roce 1910 vznikl návrh obchodního domu pro V. J. Špalka na Velkém náměstí (čp. 141), který Fultner musel po stížnostech hradecké pobočky Klubu Za starou Prahu přepracovat. V konečném návrhu z roku 1911 částečně zmírnil vertikální účinek a potlačil dekorativní prvky, takže dům nepůsobí příliš „fultnerovsky" živě. Výsledná stavba je ovšem kompozičně zajímavá. Kvůli úzké středověké parcele a respektování podloubí na historickém Velkém náměstí má průčelí se dvěma mohutnými arkýři do boční Klicperovy ulice. Nárožní dvouvěžová část zvýrazňuje výškový přesah domu nad okolní zástavbu, což nebylo přijímáno s nadšením.

Fultnerovi se v Hradci Králové v letech 1909–1912 neobyčejně dařilo a za normálních okolností by jeho zdejší práce zřejmě předznamenávala zářnou budoucnost. Zakázky dostával z různých stran, byl oblíben u místní honorace. Drobným důkazem je skutečnost, že ke konci svého hradeckého působení býval autorem dekorací nejdůležitějších plesů v sezoně, které se konaly v působivém sálu Kotěrova hotelu Grand. Takovou akcí byl například ples techniků a průmyslníků hradeckého kraje pod záštitou starosty Ulricha, na kterém nechyběla jediná významná osobnost města a okolí. Slavnostní výzdoba sálu, laděná v bílo-žlutých barvách, byla všeobecně velice kladně hodnocena. Fultner si dával záležet i na nejmenších detailech, sám připravil třeba i taneční pořádky.

Navzdory všem úspěchům se v roce 1912 Fultnerovo dílo v rodném městě završilo. Po předchozím růstu zde značně ochabnul stavební ruch, nastal převis nabídky v podobě desítek nepronajatých bytů a zároveň ubývalo investorů, kteří by byli schopni stavby financovat. Podobně nepříznivá situace panovala i oblasti veřejných zakázek. Dva roky poté navíc začala první světová válka. Jiným důvodem byla změna Fultnerových odborných názorů. Vyjadřovací prostředky secesní moderny mu přestaly vyhovovat a poměrně razantně, snad pod vlivem Josefa Gočára, konvertoval ke krystalinickému kubismu. Vytvořil několik kubistických projektů, které byly zveřejněny v roce 1913 v časopise Styl. V Hradci Králové ovšem žádný architekt příležitost ke kubistické realizaci nedostal, proto i Fultner musel hledat uplatnění jinde. V roce 1912 projektoval v pozdně secesním stylu vilu manželů Čerychových v Jaroměři, kterou v následujícím roce obohatil o řadu kubistických prvků. Zaujme především vstupní branka s plotem připomínající Chocholovu práci na vyšehradské Kovařovicově vile a výrazné obrysy oken v horním patře. V roce 1913 se Fultner spolu se sochařem Ladislavem Kofránkem zúčastnil známé soutěže na Žižkův pomník na Vítkově. Jejich návrh s kubistickým podstavcem získal třetí cenu. Fultner později přesídlil zpět do Prahy, ale v další práci mu zabránila světová válka. V aktivní službě strávil na bojištích dlouhé čtyři roky, ale ukončení konfliktu a vzniku samostatného československého státu se nedočkal. Životní cesta jedné z největších nadějí naší moderní architektury se uzavřela 2. října 1918 ve vojenské nemocnici v chorvatském Záhřebu.

MP