František Hellmann

František Hellmann pocházel z rodiny píseckého rukavičkáře Jana Hellmanna (čp. 97, dnes Budějovická ulice) a jeho bratr Jan (1836–1908) byl soudce vrchního zemského soudu a Nejvyššího soudu ve Vídni. Po absolvování vyšší reálky v Písku studoval František na pražské polytechnice (od ročníku 1866/1867), na které získal i titul inženýra. 

 

V roce 1879 je doložena jeho přítomnost v Tvoršovicích u Benešova; pravděpodobně pomáhal architektu Ullmannovi s novorenesanční přestavbou tamního zámku, který zakoupil železárenský velkopodnikatel Jan Schebek. Ve stejné době se stal členem Spolku architektů a inženýrů v Království českém. 

 

Od roku 1882 působil také jako autorizovaný civilní geometr a své aktivity přesunul do východních Čech. Po nespecifikované práci v Hořiněvsi navrhl v roce 1885 skladiště na cukr ve Smiřicích a o dva roky později koncipoval většinu objektů na Krajinské hospodářské a průmyslové výstavě v Jaroměři. V roce 1888 se podílel na vzniku jaroměřské vily Jana Náhlovského; kromě stavební realizace je mu připisováno rovněž autorství novorenesanční podoby objektu. Ve svém osudovém městě zanechal i další výrazné stopy. Zasloužil se o opravu zvonice gotického kostela sv. Mikuláše, navrhl obilní skladiště, a zejména projektoval majestátní budovu Všeobecné řemeslnické školy na Pražském Předměstí, dokončenou v roce 1906. Uplatnění našel i v okolí Jaroměře, například v roce 1897 byla podle jeho plánů postavena škola v nedalekém Dubenci. Ve stejné době obdržel od baronky Berty Bess-Chrostin pozemek v rozvíjejících se slatinných lázních Velichovky. Vybudoval na něm vilu Jetty, ve které hostům pronajímal deset prostorných a pohodlně zařízených pokojů. 

 

Ještě předtím realizoval v Hradci Králové svou nejvýznamnější stavbu – dům Adalbertinum pro Politické družstvo tiskové. V roce 1896 zpracoval čtyři varianty monumentální solitérní budovy, která měla sdružovat nejrůznější diecésní aktivity, zejména vydavatelské, ubytovací, restaurační a spolkové. Družstvo si vybralo formu novobarokního paláce, jejíž realizace trvala jen něco málo přes rok. 

 

Někdy po roce 1905, tedy zhruba jako šedesátník, se František Hellmann přestěhoval do Prahy. Žil v Bubenči v Čechově ulici v domě z roku 1908 (čp. 285), jehož eklektická fasáda s jemnými náznaky moderny svádí k úvahám, že si úspěšný stavitel osobně vytvořil zázemí na spokojené stáří. O jeho dalších realizacích není nic známo, víme jen, že v hlavním městě do svého profesního portfolia zařadil ještě činnost soudního znalce. Zemřel v létě 1925 v sanatoriu v Podolí. 

 

MP