František Schmoranz st.

František Schmoranz st. získal architektonické vzdělání na vídeňské Akademii, kde působil i jako polír a kreslič u stavitele Heinze. V roce 1837 se usadil ve Slatiňanech, neboť jeho činnost byla od počátku úzce spjatá s knížecím rodem Auerspergů. Spolu s Benediktem Škvorem se podílel na dostavbě jejich zdejšího zámku (1857–1867). Ve své tvorbě se zaměřil především na purizující přestavby církevních objektů. V archivu se dochovaly plány k dalším několika desítkám kostelů a kaplí, které v průběhu let upravoval. 

Hlavní pole tvůrčí působnosti našel ve východních Čechách. Byl zastáncem regotizačního přístupu, tvarosloví tohoto stylu uplatňoval v průběhu celé své tvůrčí dráhy. Největší zakázkou se stala obnova původního rázu chrámu sv. Ducha v Hradci Králové (1864–1876), která souvisela s oslavami dvoustého výročí vzniku hradeckého biskupství. Kromě architektonické obnovy také projektoval sanktuář a oratoř. Jeho restaurátorskou péčí prošel i kostel sv. Jakuba Většího v Poličce (1851–1872) nebo kostel sv. Jana Křtitele ve Dvoře Králové nad Labem (1893–1900). Pro tuto oblast vykonával rovněž funkci c. k. konzervátora památek, takže kromě vlastní restaurátorské práce sepisoval situační zprávy k mnoha objektům a navrhoval způsob jejich záchrany a jejich rekonstrukcí. Významným počinem, na němž spolupracoval s Benediktem Škvorem, byla v letech 1849–1868 přestavba zámku Žleby v duchu romantického historismu. Sídlo bylo zvenčí doplněno gotickými prvky pro vyvolání dojmu hradu, zatímco uvnitř bylo ponecháno renesanční nádvoří. Vnímavý přístup uplatnil Schmoranz i u jiných typů staveb, např. pro evangelické kostely využíval novorománského tvarosloví (v Čáslavi, 1867–1869; v Rané, 1871–1873; v Nosislavi, 1872–1876), navrhl také několik novorenesančních budov (např. vila hraběte Jiřího Larisch-Mönnicha v Pardubicích, tzv. Zámeček, 1885). 

V roce 1844 byl jmenován městským stavitelem v Chrudimi. Zanechal zde výraznou stopu v podobě řady staveb nezbytných k dalšímu rozvoji města, které ale v roce 1850 postihl rozsáhlý požár. Rekonstruoval a upravil kostel Nanebevzetí Panny Marie (1857–1893), obnovil i další kostely: sv. Michaela, sv. Kříže a sv. Kateřiny; dále staré městské divadlo (1852–1854) či vodárnu (1850–1852). Mimo to postavil dva mosty přes Chrudimku v Široké ulici (1845–1847), budovu soudu (1858–1861), gymnázium (1863–1864), nemocnici (1861–1863), cukrovar (1867), pivovar (1868), lihovar (1871) a novoměstskou kašnu (1873). Činný byl také v nedaleké Skutči, kde postavil novou budovu soudu (1848–1852) a restauroval špitální kostel Božího Těla (1862–1865). V roce 1898 vytvořil na návrh kněžny Vilemíny Auerspergové poblíž slatiňanského zámku miniaturu tzv. Kočičího hrádku, oblíbeného místa dětských radovánek. 

Svou tvorbou ovlivnil mnoho kolegů, kteří v navrhování a rekonstrukcích staveb uplatňovali podobné tendence. Vyškolil bezpočet pracovníků ve stavebnictví a v památkové péči a k architektuře úspěšně přivedl také své syny Františka (1845–1892), Jana (1857–1899) a Gustava (1858–1930). 

MP