Josef Štěpánek

Architekt J. Štěpánek pocházel z Modřic na Hané. Vystudoval střední kamenosochařskou školu v Hořicích. V letech 1912‒1916 studoval na uměleckoprůmyslové škole v Praze, konkrétně v Ateliéru architektury Josipa Plečnika. Přelomovým rokem je pro něj rok 1916, kdy se rozhodl pro přestup na Akademii výtvarných umění k Janu Kotěrovi. Zde se seznámil s Bohuslavem Fuchsem, se kterým následně začal úzce spolupracovat a přátelit se. Na akademii zůstal do roku 1919, poté v roce 1921 založili Štěpánek s Fuchsem společný ateliér.

 

Raná tvorba architekta Štěpánka je silně ovlivněna Janem Kotěrou. Jednou z jeho prvních zakázek byl komplex elektrárny a rodinného domu v Háji u Mohelnice z roku 1921. O rok dříve vytvořil soutěžní návrh na regulační plán a rozšíření města Prostějov. Postupně v průběhu dvacátých let je v jeho tvorbě znatelný posun směrem ke konstruktivismu. Do tohoto období lze datovat například rodinný dům sochaře Julia Pelikána v ulici Na Vozovce v Olomouci. Na konci dvacátých let se jeho tvorba přikláněla k emocionální vlně funkcionalismu, v tomto období vznikly například pražské domy v ulicích Ke Klimentce č. 9 a Moskevské č. 66.

 

Architektovi se podařilo získat také několik ocenění. Spolu s Bohuslavem Fuchsem a Antonínem Moudrým získali nejvyšší ocenění v soutěži na úpravu Malé Strany. Dále s Antonínem Moudrým vytvořili vítězný návrh na průmyslovou školu v Mladé Boleslavi, avšak tento projekt byl nakonec zadán Jiřímu Krohovi. Štěpánek je také vítěz soutěže na zastavění pražské Letné parlamentními a ministerskými budovami, tento projekt však nebyl realizován. Zúčastnil se soutěže na projekt stadionu Braník v Praze, v níž sice získal nejvyšší cenu, ale záměr nebyl realizován. 
 

Mimo jiné architekt působil v redakci Český stavitel, a sice od roku 1924. V letech 

1926‒1928 byl předsedou redakční rady.

 

Hydroelektrárna v Předměřicích byla jedním z jeho posledních velkých realizací, po jejím dokončení se uchýlil převážně k tvorbě pomníků a soch, přestože byl po celý život urbanistou a propagátorem moderní architektury. Zemřel v ústraní. 

 

Barbora Kašubová, Martina Valchářová, Tomáš Lorenc