Jan Zídka

Architekt Jan Zídka patřil vedle Jana Rejchla, Václava Rohlíčka, Břetislava Petránka a Františka Steinera k nejvýznamnějším představitelům královéhradecké architektury a urbanismu po druhé světové válce. Vystudoval (1939–1943) Vyšší průmyslovou školu stavební v Hradci Králové, následně pokračoval na uměleckoprůmyslové škole v Praze, kterou ukončil v roce 1949. Klíčová, nejen pro Zídku, byla osobnost architekta Jana Sokola, který dokázal během válečných let udržet úroveň školy, která na rozdíl od Akademie nebyla uzavřena, protože neměla statut vysoké školy. Jan Sokol byl však po převratu v roce 1948 ze školy odstraněn. [1]

V absolutoriu nastoupil do královéhradecké pobočky východočeského Stavoprojektu, od roku 1951 pracoval v nové urbanistické skupině s Václavem Rohlíčkem a Břetislavem Petránkem. Prvním jeho úkolem byly školní budovy v sídlišti Orlická kotlina, od roku 1956 pracoval s celou urbanistickou skupinou na novém územním plánu Hradce Králové. Zatímco Břetislav Petránek se zaměřoval na projektování nového sídliště Labská kotlina II., Zídka měl na starost plánování dvou sídlišť na severovýchodě města: Slezské Předměstí Jih a Slezské Předměstí Sever. Urbanista Jiří Krátký sídliště hodnotí: „Výšková hladina staveb se pohybuje od přízemních po třináctipodlažní domy, takže nedošlo k překrytí historických dominant. […] Z hlediska bydlení je obecně dobře hodnocena část Slezské – Jih, kde jsou rozmanité typy domů zasazeny do hotového prostředí předměstských vilek, zahrad a vzrostlé zeleně. Skladba sídliště umožňuje hezké náhledy na zeleň kolem Orlice a na novohradecké lesy.“ [2] Územní plán, dokončený v roce 1962, ale aktualizovaný a rozpracovávaný až do roku 1975, počítal se stavebním rozvojem výstavby velkých sídlištních celků v jihozápadní části města (Labská kotlina II.), v severovýchodní části města (Slezské Předměstí) a v jižní části (Moravské Předměstí). Město tak bylo v územním plánu rozděleno na čtyři celky: I. – město uvnitř druhého městského okruhu, II. – Pražské Předměstí, Farářství s Labskou kotlinou II., III. – Slezské Předměstí a IV. – Moravské Předměstí s Malšovicemi.  Projektování a realizaci Slezského Předměstí se věnoval Zídka mezi lety 1959–1969, navrhoval i občanskou vybavenost. V roce 1967 navrhl hotel Alessandria, který se stal výškovou dominantou této části města. Na Alessandrii navázal projektem hotelu Černigov, který pocházel z roku 1968 a realizoval se v letech 1969–1975. Jedná se o nejvýznamnější dílo Jana Zídky a současně asi nejvýznamnější památku poválečné architektury v Hradci Králové. Monolitický deskový objekt hotelu s širokým podnožím a rozsáhlým víceúrovňovým parterem s bohatou zelení vyniká propracovaným architektonickým detailem a otevřeně navazuje na principy meziválečné avantgardní architektury. Hotel pro 583 hostů s kongresovými a restauračními kapacitami se zařadil mezi nejvýznamnější a nejmodernější hotely své doby: hotel Olympik v Praze-Karlíně, hotel Thermal v Karlových Varech, hotel Bohemia v Ústí nad Labem či Parkhotel v Praze-Holešovicích. Jan Zídka v letech 1962–1968 vedl urbanistický atelier hradeckého Stavoprojektu. Následně pracoval v nové struktuře projektového ústavu v atelieru A11 do roku 1987, kdy odešel do penze. V letech 1968–1969 projektoval safari ve Dvoře Králové nad Labem, v letech 1973–1974 se podílel na projektu asanace Pražského Předměstí, které se mělo změnit v novou průmyslovou a především obchodní, ale i společenskou čtvrť. Na Dukelské třídě měl vzniknout nejen obchodní dům Prior, ale také nerealizovaná budova divadla. Pro obchodní dům Prior zpracoval také prvotní hmotovou studii. V roce 1960 se s Janem Rejchlem, Milanem Rejchlem, Břetislavem Petránkem a Karlem Schmiedem zúčastnil dvoukolové soutěže na budovu rozhlasu v místě dnešních Vrbenského kasáren. [2] V roce 1971 se zúčastnil se skupinou projektantů soutěže na pardubické sídliště Polabiny, v níž nakonec zvítězil tým pod vedením Jana Krásného a Miloše Návesníka. [3] V letech 1980–1984 pracoval s architektem Václavem Misíkem na projektu nového kongresového centra území severně od městských lázní, kde už v minulosti bylo vypsáno několik soutěží na budovu rozhlasu a divadla. Kongresové centrum s kapacitou sálu 1230 míst a 5100 m2 výstavních ploch bylo realizováno v letech 1987–1991.

Přestože v roce 1987 odešel Jan Zídka do penze, v letech 1992–1995 působil jako hlavní architekt v Útvaru hlavního architekta městského magistrátu. Kromě architektonické a urbanistické činnosti byl členem Svazu architektů, územně plánovací komise Městského národního výboru nebo komise Českého fondu výtvarných umělců Dílo, přes niž se mimo jiné zadávaly zakázky umění ve veřejném prostoru. I přes svou výraznou stopu v architektuře a urbanismu města nebyl členem KSČ.

LZL

(na podkladě biografie od Jiřího a Lenky Zídkových)

Poznámky:

[1] Srov. Martina Pachmanová; Markéta Pražanová (eds.), Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze = Academy of Arts, Architecture and Design in Prague: 1885-2005, Praha 2005

[2] Jiří Krátký, Urbanistická kompozice Hradce Králové, Hradec Králové 1990, s. 95

[3] Ladislav Zikmund-Lender, Struktura města v zeleni: Moderní architektura v Hradci Králové, Hradec Králové 2017, s. 261

[4] Srov. Vilém Lechner, Obvodové centrum Pardubice-Polabiny, Československý architekt, 1971, roč. XVII, č. 2, s. 4; Miloš Návesník, Pardubice – výstavba a přestavba města, Architektura ČSR, 1972, roč. XXXI, č. 10, s. 473–487; Miloš Návesník – Jan Krásný, Polabiny – sídliště města Pardubic, Praha 1971