Otokar Bém

Otokar Bém [někdy uváděný jako Otokar nebo Otakar Bein] se narodil 25. května 1868 v Heřmanově Městci. Studoval Vyšší technickou školu v Liberci a v letech 1894–1896 pak Akademii výtvarných umění ve Vídni, kde byl žákem Carla von Hasenauera a Otto Wagnera. První projekty zpracovával – „zřejmě spíše v roli praktického společníka“ – se svými spolužáky, mezi něž patřili například průkopník moderní architektury Hubert Gessner nebo František Krásný.[1] S Gessnerem spolupracoval na projektech dívčí školy v Mnichově Hradišti (1897, II. cena v soutěži), Občanské záložny v Poděbradech (1897, II. cena), Obchodní akademie v Hradci Králové (projekt: 1896, I. cena; realizace: 1897) a Obytného a obchodního domu Josefa Horného ve Valašských Kloboukách (projekt: 1896, realizace: 1897). S Krásným, který patřil k jedněm z prvních protagonistů secesní architektury v českých zemích a který se později specializoval na projektování sokoloven a sportovních staveb, [2] vytvořil návrh školy v Heřmanově Městci (1896). [3]

V roce 1898 se Bém usadil v Moravské Ostravě, kde si otevřel vlastní architektonickou kancelář a následně i stavební firmu. Zpočátku zde působil jako stavbyvedoucí u stavitele Františka Jurečka st., [4] po jehož smrti v roce 1902 převzal vedení firmy jeho syn téhož jména. S Františkem Jurečkem ml. (1886–1925) Otokar Bém spolupracoval i nadále a obě živnosti byly později spojeny do firmy Jureček a Bém. V roce 1900 se Bém oženil s Jurečkovou sestrou. Přední ostravský stavební podnikatel František Jureček ml. patřil mezi významné osobnosti zdejší kulturní scény – byl vášnivým sběratelem a mecenášem umění a jeho „sbírka čítající na 120 obrazů z pražského uměleckého prostředí 19. století se stala základem kolekce ostravského Domu umění, k jehož vybudování […] aktivně přispěl“. [5] Angažoval se například také ve spolkovém životě při výstavbě Národního domu v Moravské Ostravě v ulici Čs. legií čp. 148 [6] nebo při výstavbě sousední Občanské záložny (čp. 1236), kterou vyprojektoval Otokar Bém (1902) a kterou realizovala firma obou novopečených společníků. [7]

Podobně jako řada dalších středoevropských architektů, kteří prošli Wagnerovou speciálkou na vídeňské akademii, rozvíjel také Otokar Bém na sklonku devatenáctého století „biomorfně inspirovanou architekturu“, [8] jak dokládají jeho počáteční realizace, například nájemní dům Josefa a Matyldy Hybnerových v ulici Na Hradbách čp. 1111 v Moravské Ostravě (1898), jehož zčásti historizujícím pojetím, vyznačujícím se však už i „bohatým dekorativním fundem“ kombinujícím motivy vavřínových věnců, pochodní, akantů a festonů, architekt poprvé uvedl do města „aktuální formy rané vegetabilní secese, které uplatnil i na Obchodní škole v Hradci Králové“. [9] Spojení historizujících forem s estetikou florální secese je příznačné také pro další městské stavby, které vyprojektoval koncem století v Ostravě, například pro hotel Slavia v Hollarově ulici čp. 1124 (1898). [10]

Vedle podnětů wagnerovské secese jeho výrazový repertoár v dané době zahrnoval též historizující polohy, jak dosvědčuje budova Kláštera Milosrdných sester III. řádu sv. Františka s uměřenou neogotickou fasádou v Dvořákově ulici čp. 138 (1900, spolu s Františkem Jurečkem), sídlo Občanské záložny v ulici Čs. legií čp. 1236 (1902–1903) pojaté ve formách české neorenesance [11] nebo realizace kostela Panny Marie Královny v Mariánských Horách (1901–1905; 1905–1908), kterou v souladu s přáním stavebníka – Spolku pro stavbu kostela Panny Marie –, aby byl chrám navržen po vzoru poutního kostela ve Frýdku, vyprojektoval jako monumentální neobarokní trojlodí. Návrh interiéru v duchu „spojení novobarokního architektonického výrazu se secesním dekorativismem“ vytvořil architekt Antonín Blažek, který si k jeho výzdobě přizval význačné umělecké osobnosti, například Frantu a Jožu Úprkovi, Ladislava Šalouna, Zdeňku Vorlovou – Vlčkovou, Luďka Marolda nebo Karla Nováka. „Secesní lustry v hlavní lodi provedla prostějovská Vulkania údajně podle návrhů Jana Kotěry“, který v době výstavby kostela zpracovával plány Národního domu v Prostějově slavnostně otevřeného v roce 1907. [12]

V první dekádě dvacátého století architekt zároveň pracoval s tvaroslovím geometrické secese, jež uplatnil v jinak historizující stavbě I. české obecné a měšťanské školy dívčí v Moravské Ostravě v ulici 30. dubna čp. 1404 (1909–1910) a invenčněji pak v realizaci monofunkčního Obchodního domu Heinricha Schnitzera v ulici 28. října čp. 186 (1911–1912, spolu s Felixem Neumannem). Čtyřpatrový objekt v řadové zástavbě s železobetonovou skeletovou konstrukcí určující rozvržení interiéru představuje příklad „prekonstruktivistické architektury s průčelím ozdobeným formami na pomezí vegetabilní a geometrické secese“. [13]

V souvislosti s narůstajícími národnostními rozpory na Ostravsku se Otokar Bém počátkem druhé dekády dvacátého století vrátil k neorenesančnímu tvarosloví. V intencích „nového historismu“ navrhl nájemní domy Občanské záložny v Milíčově ulici čp. 1484 a čp. 288 (1911–1913), [14] kterou v roce 1902 na přání stavebníka pojal jako „českoneorenesanční“ [15] kreaci významově akcentovanou štukovým fasádním dekorem se zemskými znaky Moravy, Slezska a Českého království, jež „odkazují na státoprávní požadavek jednoty zemí Koruny české“. [16] Jednotným řešením uvedených nájemních domů rovněž reagoval na přiléhající objekt záložny, když v nich znovu reinterpretoval českou renesanci jakožto výraz „národního sebeurčení“.

V adaptaci objektu původního hotelu Gambrinus s Radvanickou pivnicí od Felixe Neumanna z let 1891–1893 pro pobočku Pražské úvěrní banky v Moravské Ostravě na Masarykově náměstí čp. 37 (1923–1925, spolu s Matějem Blechou) [17] a v dostavbě ředitelství Vítkovických kamenouhelných dolů na Smetanově náměstí čp. 979 (z let 1925–1926) pak reflektoval art deco. V rozšíření posledně jmenované realizace Felixe Neumanna z roku 1896 – „ve své době největší administrativní budovy v Moravské Ostravě“ –, navržené v intencích pozdního historismu s fasádou z cihelných tvarovek a neogotickým dekorem ctící korporátní design Vítkovických železáren, Bém uplatnil formy individualistické moderny. [18]
Tvorba Otokara Béma, a později též produkce stavební firmy Jureček a Bém, se vyznačuje syntézou prvků wagnerovského historismu a modernistických tendencí distribuovaných podle vkusu objednavatelů. V tomto smyslu lze architekta označit za završitele eklekticismu devatenáctého století.

MŽ
 

Poznámky: 

[1] Pavel Zatloukal, Příběhy z dlouhého století. Architektura let 1750–1918 na Moravě a ve Slezsku, Olomouc 2002, s. 457.

[2] K tomu srov. Lenka Švagerková, Sportovní stavby a kultura tělovýchovných sdružení na jihovýchodní Moravě v letech 1900–1948 (diplomní práce), Ústav hudební vědy FF MU, Brno 2014, Is.muni, https://is.muni.cz/th/kgraf/, vyhledáno 30. 3. 2020.

[3] Martin Strakoš, Průvodce architekturou Ostravy, Ostrava 2009, s. 387; Pavel Vlček, Encyklopedie architektů, stavitelů, zedníků a kameníků v Čechách, Praha 2004, s. 55.

[4] Šárka Glombíčková, František Jureček (1844–1902), Encyklopedie města Ostravy, https://encyklopedie.ostrava.cz/home-mmo/?acc=profil_osobnosti&load=123, vyhledáno 29. 3. 2020.

[5] Martin Strakoš, Obytný dům Františka Jurečka, Ostravské památky,

http://www.ostravskepamatky.cz/pamatky/80-Obytny-dum-Frantiska-Jurecka, vyhledáno 29. 3. 2020.

[6] Tamtéž, Národní dům/Divadlo Jiřího Myrona, http://www.ostravskepamatky.cz/pamatky/40-Narodni-dum-Divadlo-Jiriho-Myrona, vyhledáno 30. 3. 2020; Jan Galeta, Ostrava – Moravská Ostrava (okr. Ostrava-město) – Národní dům (dnes Divadlo Jiřího Myrona), kat. č. 26, in: Jan Galeta, Národní domy na Moravě 1868–1914. Architektura a nacionalismus (disertační práce), Seminář dějin umění FF MU, Brno 2020, Is.muni, https://is.muni.cz/th/k36qd/, vyhledáno 31. 3. 2020, s. 351–363.

[7] Martin Strakoš, Občanská záložna, nyní součást Divadla Jiřího Myrona, Ostravské památky, http://ostravskepamatky.cz/pamatky/280-Obcanska-zalozna-nyni-soucast-Divadla-Jiriho-Myrona, vyhledáno 30. 3. 2020; též Jan Galeta, Národní domy na Moravě 1868–1914. Architektura a nacionalismus (disertační práce), Seminář dějin umění FF MU, Brno 2020, Is.muni, https://is.muni.cz/th/k36qd/, vyhledáno 31. 3. 2020, s. 77, 184, XIV – obr. 19.

[8] Zdeněk Lukeš, Architektura secese v Čechách 1896–1914, in: Kol. aut., Dějiny českého výtvarného umění IV, část 1., 1890–1938, s. 160.

[9] Martin Strakoš, Nájemní dům v ulici Na Hradbách, Ostravské památky,

http://ostravskepamatky.cz/pamatky/291-Najemni-dum-v-ulici-Na-Hradbach, vyhledáno 30. 3. 2020.

[10] Martin Strakoš, Průvodce architekturou Ostravy, Ostrava 2009Hotel Slavia, Hollarova č. 14, Moravská Ostrava čp. 1124, Otokar Bém, 1898, č. kat. 46, s. 94; idem, Hotel Slavia, Ostravské památky, http://ostravskepamatky.cz/pamatky/48-Hotel-Slavia, vyhledáno 30. 3. 2020.

[11] K tématu záložny jako společenskopolitického fenoménu a architektonické úlohy srov. Jan Galeta, Národní domy na Moravě 1868–1914. Architektura a nacionalismus (disertační práce), Seminář dějin umění FF MU, Brno 2020, Is.muni, https://is.muni.cz/th/k36qd/, vyhledáno 31. 3. 2020, s. 56–62.

[12] Martin Strakoš, Průvodce architekturou Ostravy, Ostrava 2009, Kostel Korunování Panny Marie s farou, Stojanovo náměstí, fara Hozova 1, Mariánské Hory čp. 484, Otokar Bém, interiér: Antonín Blažek, 1901–1908, fara: Vladimír Fišer, 1912, č. kat. 139, s. 212; idem, Kostel Panny Marie Královny, Ostravské památky, http://www.ostravskepamatky.cz/pamatky/139-Kostel-Panny-Marie-Kralovny, vyhledáno 30. 3. 2020; Jan Galeta, Národní domy na Moravě 1868–1914. Architektura a nacionalismus (disertační práce), Seminář dějin umění FF MU, Brno 2020, Is.muni, https://is.muni.cz/th/k36qd/, vyhledáno 31. 3. 2020, Prostějov (okr. Prostějov) – Městský spolkový a divadelní dům (Národní dům), kat. č. 31, s. 404–413.

[13] Martin Strakoš, Obchodní dům Heinricha Schnitzera, Ostravské památky, http://www.ostravskepamatky.cz/pamatky/8-Obchodni-dum-Heinricha-Schnitzera, vyhledáno 30. 3. 2020.

[14] Tamtéž, Nájemní dům v ulici Milíčova 1484/1, http://www.ostravskepamatky.cz/pamatky/289-Najemni-dum-v-ulici-Milicova-14841;

Nájemní dům v ulici Milíčova 288/3, http://ostravskepamatky.cz/pamatky/290-Najemni-dum-v-ulici-Milicova-2883, vyhledáno 1. 4. 2020.

[15] Jan Galeta, Národní domy na Moravě 1868–1914. Architektura a nacionalismus (disertační práce), Seminář dějin umění FF MU, Brno 2020, Is.muni, https://is.muni.cz/th/k36qd/, vyhledáno 31. 3. 2020, s. 77.

[16] Martin Strakoš, Občanská záložna, nyní součást Divadla Jiřího Myrona,

http://ostravskepamatky.cz/pamatky/280-Obcanska-zalozna-nyni-soucast-Divadla-Jiriho-Myrona, vyhledáno 30. 3. 2020

[17] Martin Strakoš, Průvodce architekturou Ostravy, Ostrava 2009, Hotel Gambrinus s Radvanickou pivnicí, Masarykovo náměstí č. 20, Moravská Ostrava čp. 37, Felix Neumann, 1891–1893, přestavba: Matěj Blecha, projekt: Otokar Bém, 1923–1925, č. kat. 61, s. 113; Týž, Hotel Gambrinus s Radvanickou pivnicí, Ostravské památky, http://www.ostravskepamatky.cz/pamatky/65-Hotel-Gambrinus-s-Radvanickou-pivnici, vyhledáno 31. 3. 2020.

[18] Tamtéž, Ředitelství Vítkovických kamenouhelných dolů, http://www.ostravskepamatky.cz/pamatky/103-Reditelstvi-Vitkovickych-kamenouhelnych-dolu, vyhledáno 2. 4. 2020.