Josef Mudra

Josef Mudra se narodil jako nejmladší ze sedmi dětí do rolnické rodiny v Mostišti u Radnic. Jeho rodiči byli Josef Mudra (1853–1917) a Josefa Mudrová (1856–1946), rozená Vyčichlová. Po absolutoriu školy v Radnicích odešel do Prahy, kde vystudoval českou techniku, obor zeměměřičství. Pro své výtvarné nadání a podnikavého ducha však začal působit jako stavitel a architekt. Stavitelskou profesí se začal živit v roce 1922. Krátce na to odešel do Hradce Králové. Dne 5. července 1924 se v Hradci oženil s Kamilou Mudrovou, rozenou Kubecovou.
 
Josef Mudra realizoval mezi lety 1923–1926 v Hradci Králové obdivuhodné množství staveb, velkou část na Pražském Předměstí. Podle všeho byl Josef Mudra v dobré přízni se starostou obce Janem Kotkem, o čemž svědčí několik realizací pro obec. Prvním byl obecní dům na Pražském Předměstí s obecním úřadem, knihovnou a policejní strážnicí. Rychle se rozvíjející Pražské Předměstí během několika let vystřídalo několik radničních budov: nejprve to byl pronajatý adaptovaný objekt v dnešní Habrmanově ulici, o němž obecní kronika referuje v roce 1924 následovně: „V téže ulici nalézá se též obecní úřad s policejní strážnicí, kterýž dosud vlastní budovy nemá. Dříve (až do r. 1919) býval sice ve vlastním Obecním domě v Chelčického ulici, ale když jeho agenda velice stoupla a malá (jediná) místnůstka nedostačovala, byly ve Školské ulici najaty 2 místnosti pro obecní úřad a jedna pro policejní strážnici.“ [1] Dalším sídlem radnice byla adaptace sokolovny v Chelčického ulici, která byla v roce 1924 rozšířena (znovu byla přestavěna v roce 1939), sokolská kronika o tom referuje následovně: „V r. 1924 provedena byla adaptace sokolovny za 20.000 Kč k získání šaten, malého sálu a loutkového divadla.“ [2] V sokolovně (též označované jako obecní dům) sídlila knihovna až do roku 1925, kdy se přestěhovala do nového objektu od Josefa Mudry. Mudrův objekt čp. 486, postavený mezi lety 1923–1924, byl moderní radnicí s dekorativní fasádou s obloučkovými prvky, která pojmula všechny významné městské funkce, služby a úřadovny, ale také služební byty. Tato situace však trvala velmi krátce, protože stávající radnice brzy přestala stačit a došlo k přístavbě nové radnice a obecního domu na adrese Sukovy sady, která byla realizovaná v letech 1926–1927 od architekta Jaroslav Stejskala. Druhým obecním domem je obytný, jednopatrový dům v Nerudově ulici čp. 35. Odpovídá Mudrově vnímavosti vůči architektuře moderního dekorativismu – fasádu člení horizontální fasády, ústupkové ostění kolem oken a v patře mezi okny obdélné sgrafitové výplně s motivy rohů hojnosti. Ze střechy vystupují tři oblouková vikýřová okna.

Polovina dvacátých let byla ve znamení výstavby Mudrova vlastního projektu ve Vrchlického ulici, kde také v největším objektu s rodinou bydlel. Na tuto výstavbu navázala výstavba v tzv. Srdínkově zahradě, kterou založil Jan Hostivít Pospíšil, následně ji dostala jako věno jeho dcera Antonie, která proslula jako editorka kuchařských spisů Magdaleny Dobromily Rettigové. [3] Srdínkovu zahradu později vlastnil tchán starosty Ulricha František Srdínko. V roce 1924 zahrada podle všeho zanikla a Josef Mudra byl požádán o vypracování plánu rozparcelování a regulace budoucí zástavby. Tato zástavba se soustředila v nově založené ulici s dnešním názvem Bohuslava Martinů, která byla dřívějším hlavním příčným korzem v Srdínkově zahradě. Sám Mudra se zde ujal projektu rodinného dvojdomu, kterým byly nejspíše objekty v ulici Bozděchova čp. 654 a 655, při jejichž stavbě využil své patentové tvárnice Isostone a pozoruhodnou kýlovou střechu, nesenou dřevěnou lamelovou sítí. V Hradci Králové je možné identifikovat ještě jednu realizaci: transformační stanici na Novém Hradci Králové, která stávala na křižovatce dnešních ulic Hlavní a Husova. Jednalo se o atypickou stavbu, protože v té době byly transformační stanice řešeny už jako typové, unifikované projekty. V nedalekých Stežerách navrhl Mudra přístavbu a nástavbu domu továrníka Emila Šulce čp. 130. Na novorenesanční přízemní dům přistavěl Mudra patro a upravil fasádu ve stylu art deca, na níž vynikají vysoké kanelované pilastry, dekorativní reliéfy s putti v meziokenních polích, slepá balustráda mezi přízemím a prvním patrem a volutové štíty do obou nároží. Mimo Hradec Králové realizoval Mudra podle autorského seznamu díla v letech 1922–1923 ještě domy pro stavební družstvo ve Velkém Poříčí nad Metují, čemuž by mohly odpovídat pouze dva činžovní domy na náměstí čp. 45 a 46.

Od druhé poloviny 20. let Mudra vynalézal a zdokonaloval izolační tvárnice Isolar, které využil i při stavbě několika rodinných a řadových domů v Hradci Králové. Od 30. let získal řadu patentů: duté tvárnice Isolar I (1931), izolující systém Isolar II (1932), pěticentimetrové příčky Isolar III (asi 1932), stropní tvárnice Islar IV (1933), dlažba Ideal (1934), stropní nosné tvárnice (1936) a cihlová střešní krytina (1938). [4] tyto Mudrovy systémy se uplatnily na desítkách stavebních realizací po celém Československu, využívali je ti nejvýznamnější architekti a stavitelé. Uplatnily se např. při realizaci lázeňského hotelu v Trenčianských Teplicích od Jaromíra Krejcara, spořitelny v Havlíčkově Brodě od Františka Alberta Libry, ženských domovů na Smíchově od Josefa Hlaváčka, reálného gymnázia v Praze-Dejvicích od Evžena Linharta, domů družstva zaměstnanců Všeobecného penzijního ústavu od Josefa Havlíčka a Karla Honzíka nebo dvou realizacích od kanceláře Jindřicha Freiwalda a Jaroslava Böhma: budově personálu v sanatoriu v Praze-Podolí a budově v továrně Avia v Praze-Vysočanech. [5]

O tom, že se Josef Mudra poučil progresivními tendencemi v architektuře přelomu 20. a 30. let, svědčí jeho vlastní vila v Praze z roku 1936 v ulici Nad Šárkou čp. 1695. Hladkou fasádu prolamují velká okna, balkony s trubkovým zábradlím, připomínající balkonky v „dormitáři“ školy Bauhaus v Dessau, a horizontální prosklená plocha osvětlující tři podlaží vysokou schodišťovou halu. Vila však ani není avantgardní exhibicí, má také tradiční prvky – valbovou střechu a rizalit do zahrady z neomítaných režných cihel. 

LZL
(na podkladě biografie od Kamily Matouškové)

Poznámky:

[1] SOkA Hradec Králové, Pražské Předměstí, městská kronika. Za rešerši a zprostředkování děkuji Mgr. Janu Koškovi

[2] Kol. aut., Pamětní list vydaný na oslavu čtyřicetiletého trvání tělocvičebné jednoty Sokol na Pražském Předměstí, 1895–1935, Hradec Králové 1935, s. 19–20. Za rešerši a zprostředkování děkuji Mgr. Janu Koškovi

[3] Srov. Osvěta lidu, 1924, č. 77, 29. 11. 1924, s. 3, Za rešerši a zprostředkování děkuji PhDr. Jaroslavě Pospíšilové

[4] Podle životopisu sestaveného na základě autorského seznamu díla doc. Kamilou Matouškovou

[5] Tamtéž