Bohumil Sláma

Architekt Bohumil Sláma patří k významným představitelům české moderní architektury, zapsal se do tváře měst českého venkova realizací i soutěžními návrhy veřejných budov. Bohumil Sláma vystudoval v letech 1905–1911 architekturu na pražské technice. V závěru studia se seznámil s Bedřichem Feuersteinem a Antonínem Raymondem, členy nově založeného studentského Spolku posluchačů architektury, který se zasazoval o reformu výuky architektury na technice a poohlížel se po progresivní škole architektury na konkurenční Umprumce, již tehdy vedl Jan Kotěra. Bedřich Feuerstein a Antonín Raymond se stali Slámovými přáteli, kolegy i profesními inspirátory. Na technice začal krátce před válkou Sláma také učit, tak se mu mladí kolegové stali na nedlouho i žáky. [1]

V době krátce před vypuknutím první světové války se uvedl na architektonickou scénu návrhem salonu, který publikoval v Architektonickém obzoru. [2] V letech 1915–1916 se zúčastnil několika soutěží: na hotel a pojišťovnu v Mnichově Hradišti, školu v Radvanicích, sirotčinec v Krči, školu na Smíchově. 

Bohumil Sláma se věnoval i publicistické činnosti, příležitostně přispíval do Architektonického obzoru a dalších periodik. V Architektonickém obzoru mu třeba v posledním ročníku 1918 vyšel text K otázce druhého českého divadla v Praze. [3] Sláma v něm psal: „Můj názor jest ponechati Národní divadlo beze změny menším operám a výpravným činohrám. Pro velké opery se vzácnými hosty, pro Smetanův cyklus aj. postaviti novou budov operní a ve spojení s ní budovu divadla intimního.“ Dejvice a Královské Vinohrady připadaly Slámovi příliš daleko centru, přestože jim předpovídal velký rozvoj v budoucích letech, že se stanou „novým centrem velkoměstského života“. [4] Požadoval, aby byla vybrána parcela v centru, sám zpracoval ideový návrh umístění divadelní budovy na nároží ulic Lazarská a Jungmannova, kde později vyrostl palác Báňské a hutní společnosti od architekta Josefa Říhy.

Začátkem dvacátých let se Sláma věnoval rezidenční architektuře, po roce 1920 to byly domy na Ořechovce, vlastní dům čp. 424 v Bubenči nebo nájemní domy čp. 1736–1739 na Vinohradech. V roce 1922 vypracoval spolu s Bedřichem Feuersteinem návrh puristického krematoria pro Nymburk, které se stalo jednou z nejvýznamnějších Slámových staveb. Průniky základních stereometrických objemů – rektangulárních půdorysů a mohutných válců a půlválců – a hladké plochy fasády se současně nezříkají proporcí a prostorových vztahů klasické tradice. Jak píše historička architektury Helena Čapková, Feuersteinův a Slámův projekt pro Nymburk svědčil o širokém mezinárodním rozhledu: „Krematorium působí jako interpretace neoklasicistní, osvícenské architektury francouzských architektů Étienne-Louise Boulléeho a Clauda-Nicolase Ledouxe, která je poučena ruským konstruktivismem.“ Současně nevylučuje ani „východní“ tradici, píše, že Feuerstein a Sláma nemohli uniknout dobové diskusi o vztahu „západní“ a „východní“ architektury: „V meziválečném období převládl názor, že entaze sloupů japonských buddhistických chrámů, jmenovitě chrámu Hórjúdži, skutečně měla svůj vzor v klasické architektuře starého Řecka.“ [5]

Přelom dvacátých a třicátých let znamenal pro Slámu realizaci řady významných veřejných budov. Obeznámenost s aktuálními trendy avantgardní architektury a typem velkoměstského multifunkčního paláce prokázal v projektu paláce Skaut čp. 674 na Novém Městě pražském. Následovala realizace kostela Božského Srdce Páně v Hradci Králové, která je svým pojetím blízká konstruktivistickým principům Augusta Perreta. Ve stejné době stavěl poštu v Kladně a palác Československého rozhlasu na pražských Vinohradech čp. 1409 s pásovými okny a ustupujícím pátým poschodím. V realizacích pošt pokračoval - následovala pošta ve Vršovicích a Střešovicích. Kromě pošt se realizoval i ve výstavbě škol: v Náchodě, v Dobřanech, Králíkách a v Rožnově u Českých Budějovic. [6]

V roce 1948 Bohumil Sláma spolu s Ladislavem Machoněm, Čeňkem Mužíkem a Janem Rejchlem zakládal východočeskou organizaci znárodněné architektury, budoucího Stavoprojektu. Účastnil se zde projektování širších infrastrukturních a krajinných plánů, krátce po roce 1949 ale odešel do důchodu. [7]

LZL

Poznámky:

[1] Srov. Čapková, Helena, Bedřich Feuerstein - Cesta do nejvýtvarnější země světa, 2014, s. 19–20

[2] Architektonický obzor, 1914, roč. XIII, č. 10, s. 60, srov. též Vlček, Pavel (ed.), Encyklopedie architektů, stavitelů, zedníků a kameníků v Čechách, Praha 2004, s. 603.

[3] Architektonický obzor, 1918, roč. XVII, č. 6, s. 55–56

[4] Architektonický obzor, 1918, roč. XVII, č. 6, s. 55–56, cit. s. 56

[5] Čapková, Helena, Bedřich Feuerstein - Cesta do nejvýtvarnější země světa, 2014, s. 29

[6] Srov. Vlček, Pavel (ed.), Encyklopedie architektů, stavitelů, zedníků a kameníků v Čechách, Praha 2004, s. 603.

[7] Srov. Zikmund-Lender, Ladislav, Urbanismus a architektura XX. století, in: Kol. aut., Hradec Králové: Kultura, Lidé, Dějiny, Praha 2017, s. 715