Rudolf Němec

Rudolf Němec byl žákem slovutného Friedricha Ohmanna, kterého posléze doprovázel i pracovně ve Vídni a v Praze. Samostatně jako architekt působil nejprve na Vinohradech. Do Hradce Králové ho přivedla otevřená mysl starosty Františka Ulricha a jeho vstřícnost k modernímu umění, determinovaná poučenou orientací ve vídeňském prostředí, která lákala různě zaměřené tvůrce. Na přelomu století se na nábřeží poprvé prezentovali právě Ohmannovi odchovanci Bedřich Bendelmayer s Rudolfem Němcem. Ti společně již tou dobou realizovali nájemní dům na rohu Kamenické a Kostelní ulice na pražské Letné. Ve své práci kombinovali různé prvky pozdní gotiky, české renesance a baroka, ale po vzoru učitele je také dokázali vybavit „pěknou ekonomií forem a harmonickou soudržností v rozvrhu průčelí“ [1]. Tak vznikl v roce 1898 jejich novorenesanční dům pro stavitele Viktora Weinhengsta na Eliščině nábřeží (čp. 310) s bohatě zdobenou fasádou, na níž je umístěna nika se sochou královny Elišky Rejčky. Hladké průčelí s jemným plošným dekorem a některé použité tvary však rozvolňují slohovou kázeň a naznačují budoucí cestu k secesní zdobnosti.

Po této ouvertuře působil Němec v Hradci Králové soustavně od roku 1903, mj. jako učitel a následně ředitel odborné školy pro umělecké zámečnictví, který rozvíjel potenciál mladých tvůrců. Podílel se také na vedení kurzů pořádaných městským muzeem, které tehdy sídlilo v prostorách odborné zámečnické školy v Jiříkově ulici čp. 274 (dnes ulice Československé armády). Fungoval zde například kurz malířský, kreslířský, modelářský nebo cizelérský. Jako architekt navrhoval krátce po svém příchodu palác Záložního úvěrního ústavu v Tomkově ulici (1903–1904). Bankovní budova s monumentálně zpracovaným průčelím i reprezentativními interiéry, s bohatou výzdobou a množstvím umělecko-řemeslných detailů přinesla svému tvůrci značné renomé a nabídky na další hodnotné realizace ve městě.

V letech 1906–1908 se podle jeho návrhu stavěl poněkud předimenzovaný novobarokní dům U Beránka. Svou výškou se totiž čtyřpodlažní budova vystupňovaná rozeklaným štítem přizpůsobovala vedlejšímu kostelu Nanebevzetí Panny Marie, čímž změnila poměry ve svém okolí – o pár let později byla vnímaná jako precedens pro převýšenou výstavbu na protější straně náměstí. V roce 1910 Němec ve svém návrhu kaple Panny Marie na Rožberku použil výrazový repertoár novorománského slohu. Znovu tak dokázal, že byl tvůrčím způsobem schopen zvolit vždy vhodnou formu pro jednotlivé typy zadání.

S takovým přístupem korelovalo také řešení použité na bývalém Svatojánském náměstí (dnes ulice V Kopečku), kde ještě v roce 1912 Němec stavěl novobarokní budovu Občanské záložny v těsném sousedství modernistického Hanušova domu od Vladimíra Fultnera. Navzdory možným výhradám vůči slohové zastaralosti a kolizi lze však stavbu chápat také jako snahu o povšechné vyvážení hlavních vlastností Fultnerovy budovy. Osvědčený znalec historických forem stavbou na Svatojánském náměstí významně prodloužil životnost žánru architektonické reminiscence v Hradci. Jeho úmrtí na počátku roku 1914 tak bylo symbolicky označováno za odchod „posledního mohykána pražského baroka“ [2].

MP

Poznámky:
[1] Karel B. Mádl: Z Hradce Králové, Národní listy, 1905, roč. XLV, 22. 10., s. 13.
[2] Kol. aut., Královéhradecká revue pro severovýchodní Čechy, 1914, roč. I, s. 39