Oldřich Liska

Oldřich Liska se narodil 17. dubna 1881 v malé obci Kamhájek u středočeského Kolína. Jeho rodiče Jozef a Anna pocházeli ze skromného prostředí rolnických rodin, které v několika generacích žily v okolních obcích.[1] Oldřich Liska byl pokřtěn ve velimském evangelickém kostele a po celý život zůstal příznivcem reformní koncese. V nedalekém Kolíně vystudoval obecní i měšťanskou školu a po jejím absolvování pokračoval ve Společenstvu výtvarných a stavebních řemesel, kde se roku 1899 vyučil zedníkem. Následně nastoupil na C. k. státní průmyslovou školu v Praze a po absolutoriu v roce 1901 pokračoval ve studiu na Umělecko-průmyslové škole v Drážďanech. Studuje zde u místního profesora Heinricha Watzlawika, spolupráce mezi oběma muži pokračuje roku 1907, kdy Liska ve Watzlawikově projekčním ateliéru vykonává praxi. 

Po návratu do Čech začíná získávat projektant zkušenosti především jako stavbyvedoucí a stavitel. Ještě během studií působí u pražské stavitelské firmy Matěje Blechy. Následně mezi léty 1901–1902 získává příležitost u poličského stavitele Roberta Niklíčka. Po absolvování vojenské služby odchází v roce 1907 do Německa a během svých cest potkává v Mnichově vídeňského projektanta Ladislava Skřivánka, žáka architekta Friedricha Ohmanna. V roce 1908 krátce pracuje v jeho projekčním ateliéru a osvojuje si základy projektování ve formách pozdní vídeňské a německé secese s prvky architektonického dekorativismu. Ve stejném roce získává nabídku od královéhradeckého stavitele Josefa Jihlavce, aby v jeho kanceláři působil jako stavbyvedoucí. Tuto nabídku využije a stěhuje se do Hradce Králové, který se na 39 let stává středobodem jeho pracovního i osobního života. Právě v tomto východočeském městě získává první projekční zakázky. Podle jeho návrhu vznikla mezi léty 1908–1909 konzervativně pojatá vila Marie Šanderové ve Střelecké ulici čp. 217. Zásadnější však pro počátek Liskovy tvorby jsou evangelické kostely v Hradci Králové a Pečkách. Královéhradecký projekt v Nezvalově ulici čp. 529 je navrhnut v tradičních formách moderního neoklasicismu, pozdní německé secese a dekorativismu. Naopak pečkovský evangelický kostel na Husově náměstí čp. 480 zaujme svým unikátním interiérem ve stylových formách českého architektonického kubismu.

Těžiště architektovy tvorby však musíme hledat až ve dvacátých letech a v první polovině let třicátých. Vzhledem k aktuálním požadavkům nově vzniklého státu se Liska dostává k dlouhé řadě příležitostí navrhovat objekty řešící meziválečnou bytovou nouzi. Do této kategorie spadá jak královéhradecký projekt polootevřených bloků domů pro zaměstnance ředitelství Československých drah a města Hradce Králové ve Střelecké, Mánesově a Klumparově ulici z let 1919–1924, tak návrhy nouzových obytných domů v Pardubicích na Čechově nábřeží a v Poličce na nábřeží Svobody. Všechny uvedené návrhy vznikají ve stejné době a architekt se zde při komponování podoby fasád inspiruje jak historizujícími prvky architektury neoklasicismu a neobaroka, tak současně módními trendy forem kubismu a národního stylu. Stěžejní pro jeho tvorbu v těchto letech je také hojná účast především v královéhradeckých veřejných a užších architektonických soutěžích. V boji o veřejné zakázky se zde střetává primárně s jedním z nejvýraznějších tvůrců meziválečné architektury Josefem Gočárem. Účastní se například soutěže na budovu koželužské školy, obecných a měšťanských škol, regulace Ulrichova náměstí či na budovy okresních a finančních úřadů. Zatímco si jeho samostatný projekční ateliér založený roku 1921 získává silné renomé v oblasti soukromých zakázek v celém prostoru východních Čech, ve veřejných architektonických soutěžích se mu většinou nedaří, a to nejen v Hradci Králové, ale např. i v sousedních Pardubicích.[2]

Mezi zásadní momenty jeho tvorby je však nutné zařadit také výstavbu školních budov. Především v druhé polovině dvacátých let a po celá třicátá léta tvoří vzdělávací objekty většinu tvůrčích snah architekta. Podle jeho návrhu vzniká řada škol tradiční chodbové dispozice, jako je jaroměřské státní reálné gymnázium, které bylo zbudováno v Lužické ulici čp. 423 mezi léty 1925–1928. Podobně úspěšný byl také ve východočeském Žamberku a Kyšperku (dnešní Letohrad), kde podle jeho projektu vznikají pokračovací živnostenské školy po roce 1930. Právě v této době se však rozhodne Liska využít moderních západoevropských trendů a přichází do československé architektury s dosud neužívanou formou škol tzv. halové dispozice. Tento nový princip, který je uplatňován především u venkovských vzdělávacích zařízení vytváří systém centrální síně, která se stává hlavním komunikačním, tělovýchovným, ale i kulturním centrem celé školy. První realizace tohoto charakteru vzniká ve východočeském Černilově roku 1930, ve formách střízlivé puristické architektury, která odkazuje k zásadám funkcionalistického stylu. Dispozičně i kompozičně podobné školy jsou podle Liskova projektu dokončeny roku 1934 ve středočeské Bystřici, 1937 v Byškovicích a 1939 v Borohrádku.

V letech 1931–1933 je také podle architektova projektu dokončena budova královéhradeckých městských lázní. Sám architekt vnímal tuto realizaci jako vlajkovou loď své celoživotní tvorby. Tato „bílá pohádka na břehu Labe“ na Eliščině nábřeží čp. 842, navržená v nautických formách funkcionalismu, se stala svým vybavením (např. umělé vlnobití) a velikostí jedním z hlavních manifestů moderních forem československé architektury v Hradci Králové. Ve výčtu nejvýznamnějších architektových projektů nemůže chybět ani Liskova vlastní královéhradecká vila ve Střelecké ulici čp. 824, postavená roku 1932. Tento projekt na pomezí tradičních vzorů (antikizující peristyl v zahradě, kachlové obložení schodišťové věže) a avantgardní moderny (pásová okna, nepravidelná dispozice, puristická fasáda) dokládá architektovu variabilitu mezi konzervativním školením a novými módními architektonickými trendy.

Mezi spolupracovníky architekta patřil např. nadějný královéhradecký projektant Vladimír Fultner, se kterým Liska spolupracoval před první světovou válkou na návrhu bankovního domu Všeobecné úvěrní společnosti nebo Špalkova obchodního domu v Hradci Králové. Období let 1910–1914 bylo spjaté s kooperací se stavitelem Josefem Fňoukem. Tato spolupráce vyvrcholila založením společné stavitelské a projekční kanceláře ve výše uvedeném časovém rozmezí. Fňouk korigoval některé Liskovy projekty, jako byl královéhradecký evangelický kostel, Liska na oplátku zprostředkovával Fňoukovi aktuální projekční trendy apod., které v následujících letech mohl stavitel využít u svých vlastních architektonických plánů.

Poslední projekty Oldřicha Lisky vznikly již mimo královéhradecký prostor. Roku 1947 se odstěhoval do válkou zničené Opavy, aby se zde v místním Stavoprojektu zapojil do regulační a stavební přeměny města. I přes četnou činnost a velkou frekvenci návrhů se ve slezské metropoli realizoval pouze Liskův projekt obchodního domu Skasik po roce 1948. Poslední zrealizovaný návrh vznikl v Jihlavě, kde mezi léty 1947–1955 vzniklo okresní zdravotní středisko ve Vrchlického ulici čp. 2497.

Oldřich Liska po roce 1947 přerušil své spojení s královéhradeckým prostorem a v novém společenském klimatu třetí republiky opustil možnost fungovat dále v samostatném projekčním ateliéru. I přes výzvy, které přinášela pobočka ostravského Stavoprojektu v Opavě pro architekty, kteří po stavební uzávěře za druhé světové války toužili opět projektovat, nebylo dáno Liskovi již příliš mnoho příležitostí k realizacím. Liska však stále i přes nepřízeň realizování jeho návrhů projektoval další projekty i urbanizační řešení.

I přes mnohdy silnou politickou angažovanost jiných architektů Oldřich Liska nevystupoval nikdy jako agilní zástupce politické strany. Ve veřejném prostoru se neprojevoval ani pedagogickou činností, či organizací v různých uměleckých a kulturních orgánech. Jediná jeho větší veřejná aktivita přišla v roce 1919, kdy za Československou národní demokracii usedl v odboru okrašlovacím a kuratoriu průmyslového muzea. Jeho tvorba nebyla spjatá ani s vlastními teoretickými studiemi, kde by rozvíjel stanoviska a zásady pro svou architekturu a regulační studie.

Určitou míru konformismu Liska projevil na přelomu 40. a 50. let, kdy ve svých projektech přistoupil na některé umělecké požadavky socialistického realismu, aby stejně jako v minulosti zvýšil svou šanci na realizaci vlastních vizualizací. Po přestěhování do Brna se pokusil ještě naposledy zasáhnout do prostoru svého dlouholetého domova v Hradci Králové a zapojil se do veřejné architektonické soutěže na sídliště na soutoku, která probíhala mezi léty 1958–1959. Ani v tomto případě však neuspěl. Umírá náhle v Brně 11. prosince 1959 v 78 letech. Byl pohřben na poděbradském centrálním hřbitově na přání své manželky Anny, rozené Fialové, která z Poděbrad pocházela. 

MB

Poznámky:

[1] Otec pocházel z Kamhájku a matka z nedaleké Křečhoře. V současnosti je katastrálně i správně Kamhájek součástí obce Křečhoř.

[2] Kromě hojné účasti v královéhradeckých veřejných a užších architektonických soutěžících se Liska se svými projekty přihlásí i v Praze, Brně či Náchodě. V Pardubicích se architekt účastní jediné užší architektonické soutěže na budovu ředitelství pošt a telegrafů společně s Ladislavem Machoněm, jehož návrhu dá porota přednost.