Královéhradecký
architektonický
manuál
Menu
cz / en / de noční mód denní mód
Kam?
  • Stezky
  • Objekty
  • Architekti
  • Stavitelé
  • Období
  • Typologie
  • O projektu
  • Kontakty
  • KAM na FB
 

Jan Kotěra

 
Datum narození: 18. 12. 1871 Brno
Datum úmrtí: 17. 4. 1923 Praha
Seznam objektů architekta
  • Muzeum, Eliščino nábřeží 465
  • Okresní dům, Palackého 409/6
  • Obecní dům, Eliščino nábřeží 626
  • Palmová zahrada, Československé armády 275
  • Kiosky Pražského mostu, Eliščino nábřeží
123456789
Životopis architekta

Architekt Jan Kotěra si vysloužil přívlastek „zakladatel moderní české architektury“. Můžeme si klást otázky, co je na Kotěrově architektuře českého, důležité však je, že si Kotěrův zakladatelský mýtus osvojily generace jeho žáků a meziválečná avantgarda se hlásila k jeho odkazu. Jak psal Jaromír Krejcar v Kotěrově nekrologu: „V tom tkví tajemství jeho školy a její životnosti, že nebyla nikdy výrobou epigonů, ať už dobrovolných či donucených […] Kotěrovo jméno dnes stojí opět ve štítu nejmladší generace umělecké.“ [1].

Jan Kotěra se narodil v Brně, vystudoval odbornou školu stavitelskou v Plzni. Po jejím absolvování se seznámil s Josefem Mladotou ze Solopysk, pro nějž nejprve navrhl úpravu zámku v Červené Lhotě na Sedlčansku a Mladota jej pak finančně podporoval na studiích ve Vídni. Kotěra ve Vídni působil v letech 1894 až 1897, kdy studoval ve výběrovém atelieru na vídeňské akademii u Otto Wagnera. Setkal se tu s významnými představiteli vídeňské Secese – Josefem Maria Olbrichem, Kolomanem Moserem, pozdějším představitelem Wiener Werkstätte Josefem Hoffmannem, Slovincem Jože Plečnikem nebo krajanem Leopoeldem Bauerem. Přestože si Kotěra celý život Wagnera považoval, jeho školení o univerzalistické moderně musel, stejně jako řada dalších absolventů Wagnerovy školy, záhy opustit. Historik architektury Jindřich Vybíral k tomu píše: „Wagnerovo školení vštípilo mladým umělcům značnou zdrženlivost vůči tužbám výtvarnými prostředky projevovat či vytvářet národní či lokální svébytnost, [protože] se vyslovoval pro univerzální jazyk moderní architektury, odpovídající společné západní kultuře a obecně sdíleným technickým vymoženostem.“ [2]

Kotěra za svůj diplomní projekt ideálního klasicismu města Calais odporující rastru Wagnerova univerzálního velkoměsta a uzavřený do konceptu klasicistní hvězdice získal tzv. Římskou cenu. V roce 1897 tedy odjel do Itálie studovat klasickou architekturu. Z cesty se vrátil do Prahy, kde v roce 1898 získal nejprve dočasné místo profesora architektury po Friedrichu Ohmannovi, později se jeho působení změnilo na trvalé. V letech 1902–1905 navrhl Kotěra, jenž byl ovlivněn zájmem o lidovou kulturu podníceným Jubilejní národopisnou výstavou v roce 1895, řadu staveb, které v různých obměnách využívaly lidové ornamenty či materiály tradiční stavební kultury. Vznikly tak víkendový domek Jana a Boženy Herbenových, vila Františka Trmala či vila Františka Fröhlicha. Zájem o lidovou kulturu Kotěra uzavřel návrhem Národního domu v Prostějově (1905–1907). Současně ale Kotěra rozvíjel typ velkoměstského domu s dekorem ve stylu vegetabilní secese, což představuje dům Františky a Lva Peterkových na Václavském náměstí v Praze (1899–1900) či Okresní dům v Hradci Králové (1901–1904). Skutečný modernistický zlom nastal v Kotěrově díle kolem roku 1908. V této době projektoval utilitárně koncipované dělnické domy pro železniční kolonii v Lounech, ale také svůj vlastní velkorysý dům na Vinohradech v Hradešínské ulici, který je oproštěn jak od secesní výzdoby, tak od veškerých národních stop. Mohutná schodišťová věž je v exteriéru pojata jako prázdná, abstraktní plocha střídající lizény ze světlého režného zdiva a hrubé omítky. K věži dosedá kubická hmota zakončená stanovou střechou, jejíž vnitřní dispozice je navržena podle nejaktuálnějších poznatků racionalizace obytného prostoru. Kotěra do vily přesunul jak svou architektonickou praxi, tak architektonickou školu, kterou v roce 1910 založil na Akademii výtvarných umění. 

V této době začal Kotěra pracovat na projektu budovy muzea v Hradci Králové, kterou můžeme považovat za nejbohatší syntézu Kotěrových principů: moderního historismu na jedné straně a snah o očišťování a abstrahování architektonického prostoru na druhé. V době mezi lety 1910–1914 se Kotěra zabýval racionalizací staveb veřejné i obytné architektury. Její funkce a z ní vyplývající konstrukce měla být podle Kotěrovy vlastní teorie „konstrukce prostoru“, jež byla ve skutečnosti zjednodušením a syntézou Gottfrieda Sempera, Karla Böttichera a Otto Wagnera podstatou architektury [3]. O Kotěrově věcnosti svědčí projekt Laicherova domu na Vinohradech nebo vila Viléma Charváta ve Vysokém Mýtě. Velkoměstský monumentální styl ale Kotěra neopustil: svědčí o tom budova Všeobecného penzijního ústavu v Praze s kubizujícími prvky. Blízký byl Kotěrovi i moderní klasicismus, který uplatňoval především pro židovskou klientelu: dvojvila bratří Mandelíkových v Ratboři u Kolína nebo Lemberg-Gombrichova vila ve Vídni.  

Během první světové války byl Kotěra zproštěn branné povinnosti, protože jako c. k. stavební rada měl zajišťovat chod státu a současně mu to nedovolovalo zhoršující se psychické onemocnění. Za války se Kotěra věnoval především funerální a memoriální architektuře, jíž se příležitostně věnoval od počátku kariéry. Přestože byl hned v roce 1918 nařčen z kolaborace s poraženou Rakousko-Uherskou monarchií, získal možnost podílet se na několika prestižních projektech: obnoven byl projekt Právnické fakulty, kterému se Kotěra věnoval od roku 1908 a před válkou jeho realizaci zabránil konzervativní následník trůnu František Ferdinand d’Este [4], dále Kotěra navrhoval výstavbu vládního komplexu v Petrské čtvrti, ředitelství Ringhofferových závodů na Smíchově , obecní dům v Hradci Králové a ředitelství Vítkovického hutního těžařstva. Realizovány byly pouze poslední dva návrhy. Kotěra se, stejně jako v této době architekti ve Vídni, ještě více přiklonil k monumentálním formám a formám moderního historismu. Kotěra zemřel na plicní onemocnění v nedožitých dvaapadesáti letech. Kotěrův zakladatelský mýtus začal budovat hned druhý den po jeho úmrtí Zdeněk Wirth, který v jeho nekrologu napsal: „z vlastní vůle i z příznivého osudu velikým zakladatelem české moderní architektury“. [5]
 LZL

 

Poznámky

[1] Jaromír Krejcar, Jan Kotěra, Stavba, roč. 1923–1924, svazek II, s. 4–7

[2] Jindřich Vybíral, Regionalismus jako umělecký program a tržní strategie. Josef Hoffmann a Leopold Bauer na severní Moravě a ve Slezsku, Bulletin Moravské galerie v Brně, roč. 2005, č. 51, s. 97–102, cit. s. 98

[3] Svá teoretická východiska Kotěra formuloval ve svém raném a téměř jediném článku v časopisu Volné směry, který v té době redigoval. Jan Kotěra, O novém umění, Volné směry, roč. 1900, IV., č. 4, s. 189–195

[4] Dostavěna byla až po Kotěrově smrti v letech 1926–1930 Kotěrovým nejbližším spolupracovníkem Ladislavem Machoněm.

[5] Zdeněk Wirth, Jan Kotěra, České slovo, roč. 1923, č. 18. 4. 1923, nepag.    

 

Jan Kotěra, asi 1910. . Zdroj: Dobový tisk.
Výběr z dalšího díla

1894-1896
Přestavba zámku Červený Hrádek pro Jana Mladotu ze Solopysk

1898
hrobka rodiny Mladotů ze Solopysk, Kosova Hora

1899–1900
Fasáda Peterkova domu v Praze, Václavské náměstí 12

1902
Vila Jana Herbena, Hostišov čp. 11

1902
Vila Karla a Naděždy Kramářových "Barbo Kristo" na Krymu

1902–1903
Fröhlichova vila v Černošicích, Střední ul. čp. 360

1902–1903
Máchova vila v Bechyni, Libušina ul. čp. 188

1902–1903
Trmalova vila v Praze – Strašnicích, Vilová ul. čp. 11

1903–1905
Přečerpávací stanice vršovické vodárny v Praze – Braníku, Modřanská ul. čp. 229

1904–1907
Vila s ateliérem Stanislav Suchardy v Praze, ul. Slavíčkova čp. 248

1905–1906
Vila Františka Tondera v Sankt Gilgen, ul. Lienbachweg čp. 146  

1905–1907
Národní dům v Prostějově, Vojáčkovo náměstí čp. 218

1906–1907
Vodárna města Vršovice na Zelené Lišce, Baarova ul. čp. 365

1909–1913
Městské muzeum v Hradci Králové, Eliščino nábř. čp. 465

1907
Krausova vila v Praze, Sibiřské nám. čp. 208

1907–1908
Götzova vila v Chrustenicích, čp. 52

1908–1910
Markova vila v Holoubkově čp. 123

1908-1909
Laichterův nakladatelský a obytný dům v Praze – Vinohradech, Chopinova čp. 1543

1908–1909
Vlastní vila v Praze – Vinohradech, Hradešínská ul. čp. 1542

1908–1910
Vila Emila Kratochvíla v Černošicích, čp. 282

1909
Vodárenská věž v Třeboni, ul. Na Kopečku

1909–1911
Vila Viléma Charváta ve Vysokém Mýtě, Rokycanova ul. čp. 247

1908–1911
Železniční kolonie v Lounech

1910–1913
Přestavba vily Bianca v Praze – Bubenči, Pod Kaštany čp. 49

1910–1911
Rodinný dvojdům Josefa Groha a Otokara Borůvky, Mickiewiczova čp. 239 a 240

1911–1913
Dvojvila, tzv. nový zámek bratří Mandelíkových, Ratboř čp. 40

1911–1913
Urbánkův nakladatelský dům, tzv. Mozarteum v Praze, Jungmannova čp. 748    

1912–1915
Přestavba starého zámku v Ratboři čp. 1

1912–1914
Všeobecný penzijní ústav v Praze, Rašínovo nábř. čp. 390 (s Josefem Zaschem, autorem vnitřní dispozice)

1913–1915
Vila Lemberg-Gombrich ve Vídni, Grinzinger Allee 50–52

1921–1924
Budova Vítkovického horního a hutního těžařstva v Praze, ul. Politických vězňů čp. 1419

1926–1930
Právnická fakulta Univerzity Karlovy v Praze, nám. Curieových čp. 901 (s Ladislavem Machoněm)

 

Literatura
  • [b. a.], Otázky dne, Socialistické listy, roč. 1918, č. 40, vydání 1. 1. 1918, nepag.

  • [b. a.], Návrhy a provedené stavby Jana Kotěry od roku 1900–1921, Styl, 1921–1922, roč. II. (VII.), s. 94–95

  • Antonín Matějček, Jan Kotěra, Národní listy, 1923, roč. 63, č. 18. 4. 1923, ranní vydání, s. 1–2

  • Jaroslav B. Svrček, Architekt Jan Kotěra, Host, 1923, roč. II., s. 314–318

  • Zdeněk Wirth, Jan Kotěra, České slovo, 1923, č. 18. 4. 1923, nepag.

  • [b. a.] Jan Kotěra, Volné směry, roč. 1923–1924, roč. XXII., s. 81–82

  • Jaromír Krejcar, Jan Kotěra, Stavba, roč. 1923–1924, svazek II., s. 4–7

  • Zdeněk Wirth, Jan Kotěra, Styl, 1925–1926, roč. VI. (XI.), s. 147

  • [b. a.], Z dopisů Jana Kotěry svému příteli R. G. ve Vídni, Stavitel, roč. 1926, roč. VI., č. 8–9, s. 63–65

  • Josef Šusta, Z italských dopisů Jana Kotěry se vzpomínkovým úvodem Jos. Šusty, Umění, Sborník pro českou výtvarnou práci, roč. 1931, roč. IV., s. 113–128, 269–275, 313–316, 356–358

  • Jan Kotěra, Data k projektu pro Právnickou a Theologickou fakultu české university, Styl, roč. 1931, č. 9–10, s. 93.

  • Karel Polívka, Jan Kotěra, Časopis českých architektů, 1932, 17. 5. 1932, č. 4–5, s. 64–65

  • Zdeněk Wirth, Jan Kotěra – kreslíř, Umění, roč. 1943, roč. XV, s. 253–270

  • Rostislav Švácha, Poznámky ke Kotěrovu muzeu, Umění, 1986, roč. 34, s. 171–179

  • Rostislav Švácha, Lemberger-Gombrich villa in Vienna by Jan Kotěra, Umění, roč. 1994, roč. XLII, č. 5–6, s. 388–392

  • Vladimír Šlapeta et al., Jan Kotěra: 1871–1923: Zakladatel moderní české architektury, Praha 2001

  • Martin Strakoš, Jan Kotěra – protagonista moderny a zakladatelského mýtu, Stavba, roč. 2002, roč. č. 1, s. 3–4

  • Josef Chochol, Nekrolog k úmrtí Jana Kotěry, Architekt, roč. 2003, č. 12, s. 75–80

  • Klára Zubíková; Ladislav Jouza, Rodina Mandelíků a architekt Jan Kotěra, in: Kol. aut. Židé v Kolíně a okolí, Kolín 2005

  • Hana Hermanová et al., Rodinné domy Jana Kotěry, Praha 2011

  • [Richard Biegel], Chrám vzdělání a vědy, in: Kol.aut., Cesty filosofie a práva 1882–1912, Praha 2012

  • Jakub Potůček, Kotěra: Po stopách moderny, Hradec Králové 2013

  • Kol. aut., Jan Kotěra: Jeho učitelé, doba a žáci: Sborník textů Mezinárodní konference k výstavě Kotěra. Po stopách moderny, Hradec Králové 2013

  • Ladislav Zikmund-Lender; Jiří Zikmund (eds.), Budova muzea v Hradci Králové: 1909–1913: Jan Kotěra, Hradec Králové 2013

  • Ladislav Zikmund-Lender, Jan Kotěra v Hradci / Jan Kotěra in Hradec, Hradec Králové 2016

Okresní dům (současný stav), detail fasády, 2018. Foto: Jiří Zikmund. Zdroj: © kontrapunkt, z. ú. Obecní dům (současný stav), 2018. Foto: Jiří Zikmund. Zdroj: © kontrapunkt, z. ú. Palmová zahrada (současný stav), 2018. Foto: Jiří Zikmund. Zdroj: © kontrapunkt, z. ú. Kiosky Pražského mostu (současný stav), 2018. Foto: Jiří Zikmund. Zdroj: © kontrapunkt, z. ú. Budova Muzea (stav před rekonstrukcí), 2016. Foto: Jiří Zikmund. Zdroj: © kontrapunkt, z. ú.
Realizátor
Partneři
Poděkování
Copyright © Dům umění města Brna, Via Aurea s.r.o., kontrapunkt, z. ú.
Texty i obrazové dokumentace prezentované na serveru kam.hradcekralove.cz podléhají ochraně občanským zákoníkem a autorským zákonem.
Byly poskytnuty jejich vlastníky či autory pouze pro účely KAM, proto je jejich další šíření bez písemného souhlasu zakázáno.

Kam?